SLOKA 13
ekadāsat-prasaṅgān nikṛta-matir vyudaka-srotaḥ-skhalanavad ubhayato ’pi duḥkhadaṁ pākhaṇḍam abhiyāti.
ekadā—někdy; asat-prasaṅgāt—vlivem společnosti neoddaných, kteří se staví proti védským zásadám a vymýšlejí různé cesty náboženství; nikṛta-matiḥ—jehož inteligence byla přivedena do odporného stavu, kdy popírá autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství; vyudaka-srotaḥ—do řek s nedostatkem vody; skhalana-vat—jako skok; ubhayataḥ—z obou stran; api—ačkoliv; duḥkha-dam—působí utrpení; pākhaṇḍam—ateistickou cestu; abhiyāti—vyhledává.
Podmíněná duše někdy pro zmírnění utrpení v lese hmotného světa přijímá laciná požehnání od ateistů. V jejich společnosti pak ztrácí veškerou inteligenci. Je to totéž jako skočit do mělké řeky — výsledkem je, že si člověk pouze rozbije hlavu. Neuleví si od horka a v obou směrech trpí. Svedená podmíněná duše také vyhledává takzvané sādhuy a svāmī, kteří káží proti zásadám Ved. Nezíská od nich žádný prospěch — ani v současnosti, ani v budoucnosti.
Vždy se najdou podvodníci, kteří si vymýšlejí vlastní způsoby duchovní realizace. S touhou po nějakém hmotném prospěchu vyhledává podmíněná duše tyto falešné sannyāsīny a yogīny, aby jí dali laciná požehnání, ale žádný prospěch od nich nezíská; ani duchovní, ani hmotný. V tomto věku žije mnoho podvodníků, kteří předvádějí různé kejklířství a kouzla. Dokonce vytvářejí i zlato, aby oslnili své stoupence, a ti je potom považují za Boha. Takové podvádění je v Kali-yuze velice rozšířené. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura popisuje skutečného gurua takto:
saṁsāra-dāvānala-līḍha-loka-
trāṇāya kāruṇya-ghanāghanatvam
prāptasya kalyāṇa-guṇārṇavasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
Člověk má vyhledat gurua, který dokáže uhasit planoucí požár tohoto hmotného světa, boje o přežití. Lidé chtějí být podvedeni, a proto jdou za yogīny a svāmīmi, kteří předvádějí různé triky, ale žádné triky nemohou zmírnit utrpení hmotného života. Je-li schopnost vyrábět zlato měřítkem pro to, kdo je Bůh, proč potom nepřijmout Kṛṣṇu, vlastníka celého vesmíru, v němž se nacházejí nesčetné tuny zlata? Jak bylo uvedeno dříve, barva zlata se přirovnává k bludičce nebo žluté stolici. Člověk by se proto neměl nechat okouzlit guruy, kteří vytvářejí zlato, ale raději s upřímností vyhledat oddaného, jako je Jaḍa Bharata. Jaḍa Bharata poučil Rahūgaṇu Mahārāje tak dokonale, že se král zbavil tělesného pojetí. Nikdo nemůže dosáhnout štěstí přijetím falešného gurua. Gurua je třeba přijmout tak, jak doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam (11.3.21): tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam — člověk má vyhledat pravého gurua, aby se ho dotazoval na nejvyšší prospěch v životě. Takový guru je popsán následovně: śābde pare ca niṣṇātam. Pravý guru nevytváří zlato a nežongluje se slovy. Je dobře obeznámený se závěry védského poznání (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ), prostý všeho hmotného znečištění a plně zaměstnaný ve službě Kṛṣṇovi. Podaří-li se člověku získat prach z lotosových nohou takového gurua, bude jeho život úspěšný. Jinak jeho plány selžou jak v tomto, tak v příštím životě.