SLOKA 17
kadācin manorathopagata-pitṛ-pitāmahādy asat sad iti svapna-nirvṛti-lakṣaṇam anubhavati.
kadācit—někdy; manoratha-upagata—získané mentální spekulací; pitṛ—otec; pitā-maha-ādi—nebo děd a další; asat—i když je dávno po smrti (a nikdo neví, že duše odešla); sat—otec nebo děd znovu přichází; iti — takto uvažuje; svapna-nirvṛti-lakṣaṇam—štěstí, jaké prožíváme ve snech; anubhavati—podmíněná duše cítí.
Někdy si podmíněná duše představuje, že její otec nebo děd znovu přišel v podobě jejího syna nebo vnuka. Takto cítí štěstí, jaké někdy prožíváme ve snu, a libuje si v takových mentálních výmyslech.
Kvůli neznalosti skutečné existence Pána si podmíněná duše představuje mnoho věcí. Pod vlivem plodonosného jednání se setkává se svými příbuznými, otci, syny a dědy, stejně jako se shlukují stébla trávy v plynoucí řece. Za okamžik budou vlnami rozhozena a ztratí spolu veškeré spojení. V podmíněném životě je živá bytost dočasně ve styku s mnoha jinými podmíněnými dušemi. Spojují se jako rodinní členové a hmotná citová náklonnost je tak silná, že i poté, co otec či děd odejdou, si člověk libuje v myšlenkách, že se vracejí do rodiny v jiných podobách. Někdy se to může i stát, ale v každém případě je pravda, že podmíněná duše v takových výmyslech vyhledává potěšení.