SLOKA 23
atha ca tasmād ubhayathāpi hi karmāsminn ātmanaḥ saṁsārāvapanam udāharanti.
atha—nyní; ca—a; tasmāt—kvůli tomu; ubhayathā api—jak v tomto, tak v příštím životě; hi—nepochybně; karma—plodonosné činnosti; asmin—na této cestě smyslového požitku; ātmanaḥ—živé bytosti; saṁsāra—hmotného života; āvapanam—živná půda nebo zdroj; udāharanti—autority na Vedy říkají.
Učenci a transcendentalisté proto odsuzují materialistickou cestu plodonosného jednání, neboť je původním zdrojem a živnou půdou hmotného utrpení v tomto i příštím životě.
Karmī neznají cenu života, a proto vytvářejí situace, kvůli kterým v tomto i v příštím životě trpí. Jsou bohužel velice připoutaní k hmotnému smyslovému požitku, a proto si neuvědomují utrpení hmotné existence ani v tomto, ani v příštím životě. Vedy proto lidem přikazují probudit se k duchovnímu vědomí a všechny své činnosti použít k dosažení přízně Nejvyšší Osobnosti Božství. Samotný Pán říká v Bhagavad-gītě (9.27):
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“Vše co děláš, vše co jíš, vše co obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.”
Výsledků všech činností je třeba použít nikoliv pro uspokojování smyslů, ale pro misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán dává v Bhagavad-gītě veškeré informace o cíli života a na jejím konci požaduje odevzdat se Mu. Lidem se tento požadavek obvykle nelíbí, ale ten, kdo po mnoho životů rozvíjí duchovní poznání, se nakonec odevzdá Pánovým lotosovým nohám (bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate).