SLOKA 24
muktas tato yadi bandhād devadatta upācchinatti tasmād api viṣṇumitra ity anavasthitiḥ.
muktaḥ—osvobozený; tataḥ—z toho; yadi—jestliže; bandhāt—z vládního vězení nebo od bití ženina ochránce; deva-dattaḥ—muž jménem Devadatta; upācchinatti—bere mu peníze; tasmāt—tomu muži jménem Devadatta; api—opět; viṣṇu-mitraḥ—muž jménem Viṣṇumitra; iti—takto; anavasthitiḥ—bohatství nezůstává na jednom místě, ale putuje z ruky do ruky.
Když podmíněná duše okradla nebo podvodem připravila jiného člověka o peníze, nějakým způsobem je drží ve svém vlastnictví a uniká trestu. Potom však přijde další člověk jménem Devadatta, který ji podvede a peníze jí vezme. Devadattovi je zase ukradne Viṣṇumitra. V každém případě peníze nezůstanou na jednom místě, ale putují z ruky do ruky. Z konečného hlediska si jich nikdo nemůže užívat a zůstávají majetkem Nejvyšší Osobnosti Božství.
Bohatství pochází od Lakṣmī, bohyně štěstí, a ta je majetkem Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bohyně štěstí nemůže setrvat nikde jinde než po boku Nārāyaṇa; další z jejích jmen je proto Cañcalā, “nestálá”. Bez společnosti svého manžela Nārāyaṇa nevydrží v klidu. Jednou se Lakṣmī zmocnil materialista Rāvaṇa — unesl Sītu, bohyni štěstí, která patřila Pánu Rāmovi. Výsledkem bylo, že celá Rāvaṇova rodina, veškeré jeho bohatství a celé království byly zničeny, bohyně štěstí Sītā byla vyrvána z jeho spárů a znovu se shledala s Pánem Rāmou. Všechno vlastnictví a bohatství tedy patří Kṛṣṇovi. Jak uvádí Bhagavad-gītā (5.29):
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je skutečným příjemcem veškerých obětí a askeze a svrchovaným vlastníkem všech planetárních soustav.”
Pošetilí materialisté střádají peníze a okrádají jiné zloděje, ale nedokáží si finance udržet. V každém případě budou vydány. Jeden člověk podvede druhého a ten zase někoho jiného — nejlepším způsobem, jak vlastnit Lakṣmī, je tedy udržovat ji po boku Nārāyaṇa. To je záměrem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Uctíváme Lakṣmī (Rādhārāṇī) společně s Nārāyaṇem (Kṛṣṇou). Získáváme peníze z různých zdrojů, ale tyto peníze nepatří nikomu jinému než Rādě a Kṛṣṇovi (Lakṣmī-Nārāyaṇovi). Jsou-li používány ve službě Lakṣmī-Nārāyaṇovi, oddaný automaticky žije v bohatství. Chce-li si však někdo užívat Lakṣmī, jak to učinil Rāvaṇa, zákony přírody ho zničí a jakákoliv trocha majetku, kterou vlastní, mu bude odebrána. Smrt nakonec vezme vše, a smrt je představitelem Kṛṣṇy.