SLOKA 27
adhvany amuṣminn ima upasargās tathā sukha-duḥkha-rāga-dveṣa-bhayābhimāna-pramādonmāda-śoka-moha-lobha-mātsaryerṣyāva-māna-kṣut-pipāsādhi-vyādhi-janma-jarā-maraṇādayaḥ.
adhvani—na cestě hmotného života; amuṣmin—na té; ime—všechny tyto; upasargāḥ—věčné potíže; tathā—natolik také; sukha—takzvané štěstí; duḥkha—neštěstí; rāga—připoutanost; dveṣa—nenávist; bhaya — strach; abhimāna—falešná prestiž; pramāda—iluze; unmāda—šílenství; śoka—nářek; moha—zmatenost; lobha—chamtivost; mātsarya—závist; īrṣya—nepřátelství; avamāna—urážka; kṣut—hlad; pipāsā—žízeň; ādhi—soužení; vyādhi—nemoc; janma—zrození; jarā—stáří; maraṇa—smrt; ādayaḥ—a tak dále.
V tomto materialistickém životě má živá bytost mnoho potíží, jak jsem se právě zmínil, a všechny jsou nepřekonatelné. Navíc má potíže pocházející z takzvaného štěstí, neštěstí, připoutanosti, nenávisti, strachu, falešné prestiže, iluze, šílenství, nářku, zmatenosti, chamtivosti, závisti, nepřátelství, urážky, hladu, žízně, soužení, nemoci, zrození, stáří a smrti. To vše dohromady působí materialistické živé bytosti pouze utrpení.
Podmíněná duše musí pro pouhé uspokojení smyslů v tomto světě přijmout všechny tyto podmínky. I když se lidé prohlašují za velké vědce, ekonomy, filozofy, politiky a sociology, ve skutečnosti nejsou nic jiného než darebáci. Proto jsou v Bhagavad-gītě (7.15) popsáni jako mūḍhové a narādhamové:
na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
“Ti ničemové, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jimž poznání vzala iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.”
Všichni tito materialisté jsou kvůli své pošetilosti označeni v Bhagavad-gītě jako narādhamové. Získali lidskou životní podobu, aby se osvobodili z hmotných pout, ale místo toho jsou čím dál více zmateni vlivem strastiplných hmotných podmínek. Proto jsou to narādhamové, nejnižší z lidí. Někdo se může ptát, zda vědci, filozofové, ekonomové a matematici jsou také narādhamové, a Nejvyšší Osobnost Božství odpovídá, že ano, neboť postrádají skutečné poznání. Jsou pouze pyšní na svou falešnou prestiž a postavení. Ve skutečnosti nevědí, jak dosáhnout úlevy od hmotného podmínění a obnovit svůj duchovní život, který je plný transcendentální blaženosti a poznání. Proto jen plýtvají časem a energií v honbě za takzvaným štěstím. To jsou kvalifikace démonů. V Bhagavad-gītě je řečeno, že má-li někdo všechny tyto démonské vlastnosti, stává se mūḍhou. Z toho důvodu závidí Nejvyšší Osobnosti Božství a život za životem se rodí v démonských rodinách; převtěluje se z jednoho démonského těla do druhého. Tak zapomíná na svůj vztah s Kṛṣṇou a zůstává narādhamou v odporných podmínkách život za životem.