SLOKA 28
kvāpi deva-māyayā striyā bhuja-latopagūḍhaḥ praskanna-viveka-vijñāno yad-vihāra-gṛhārambhākula-hṛdayas tad-āśrayāvasakta-suta-duhitṛ-kalatra-bhāṣitāvaloka-viceṣṭitāpahṛta-hṛdaya ātmānam ajitātmāpāre ’ndhe tamasi prahiṇoti.
kvāpi—někde; deva-māyayā—vlivem iluzorní energie; striyā—v podobě jeho dívky nebo manželky; bhuja-latā—krásnými pažemi, které jsou přirovnány ke křehkým popínavým rostlinám v lese; upagūḍhaḥ—pevně obejmutý; praskanna—ztracená; viveka—všechna inteligence; vijñānaḥ—vědecké poznání; yat-vihāra—pro požitek manželky; gṛha-ārambha—najít dům či byt; ākula-hṛdayaḥ—jehož srdce je uchvácené; tat—toho domu; āśraya-avasakta—kdo jsou pod ochranou; suta—synů; duhitṛ—dcer; kalatra—manželky; bhāṣita-avaloka—rozhovory a jejich krásnými pohledy; viceṣṭita—činnostmi; apahṛta-hṛdayaḥ—jehož vědomí je unesené; ātmānam—sebe; ajita—neovládnuté; ātmā—jehož vlastní já; apāre—do neomezené; andhe—slepé, neproniknutelné temnoty; tamasi—do pekelného života; prahiṇoti—vrhá.
Někdy je podmíněná duše přitahována zosobněnou iluzí (svou manželkou či dívkou) a dychtí po ženském objetí. Tak ztrácí svou inteligenci, jakož i poznání životního cíle. Tehdy přestane usilovat o duchovní rozvoj, přehnaně přilne ke své manželce či dívce a snaží se jí opatřit vhodný byt. Pod ochranou onoho domova je pak i nadále velice zaměstnaná a uchvácená hovory, pohledy a činnostmi své manželky a dětí. Tímto způsobem přichází o své vědomí Kṛṣṇy a vrhá se do husté temnoty hmotné existence.
Když je podmíněná duše v objetí své milované manželky, zapomíná na vše o vědomí Kṛṣṇy. Čím více lpí na své ženě, tím více se zaplétá do rodinného života. Bengálský básník jménem Bankim Candra říká, že v očích milence je milenka vždy velice krásná, i když je ošklivá. Tato přitažlivost se nazývá deva-māyā. Vzájemná přitažlivost mezi mužem a ženou je pro oba příčinou otroctví. Muž i žena ve skutečnosti patří k parā prakṛti, vyšší energii Pána, ale oba jsou prakṛti (ženského rodu). Jelikož si však oba chtějí jeden druhého užívat, jsou někdy označováni jako puruṣa (mužského rodu). Ani jeden z nich není skutečný puruṣa, ale oba je lze takto povrchně označit. Jakmile se muž a žena vezmou, přilnou k domovu a rodinnému krbu, půdě, přátelství a penězům. Tímto způsobem jsou oba polapeni v hmotné existenci. Výraz bhuja-latā-upagūḍha—“objímaný krásnými pažemi, které jsou přirovnané k popínavým rostlinám” — vyjadřuje, jak je podmíněná duše spoutána v tomto hmotném světě. Produkty pohlavního života — synové a dcery — budou nepochybně následovat. Tak vypadá hmotná existence.