SLOKA 36
kvacit kṣīṇa-dhanaḥ śayyāsanāśanādy-upabhoga-vihīno yāvad apratilabdha-manorathopagatādāne ’vasita-matis tatas tato ’vamānādīni janād abhilabhate.
kvacit—někdy; kṣīṇa-dhanaḥ—když nemá dostatek peněz; śayyā-āsana-aśana-ādi—podmínky pro spaní, sezení či jedení; upabhoga—hmotného požitku; vihīnaḥ—zbavený; yāvat—dokud; apratilabdha—nezíská; manoratha—svou touhou; upagata—obdržené; ādāne—zmocnit se nepoctivým způsobem; avasita-matiḥ—jehož mysl je odhodlaná; tataḥ — kvůli tomu; tataḥ—z toho; avamāna-ādīni—urážky a trest; janāt—od lidí; abhilabhate—dostává.
Někdy podmíněná duše nemá peníze, a proto se jí nedostává uspokojivých podmínek — občas nemá dokonce ani místo k sezení a postrádá i další nezbytnosti. Upadá tedy do nouze a tehdy — když si nedokáže zajistit své potřeby čestnými prostředky — se rozhodne nečestně zmocnit cizího majetku. Když nemůže dostat to, co chce, sklízí od druhých jen urážky, a je z toho velice zasmušilá.
Říká se, že v nouzi je vše dovoleno. Když podmíněná duše potřebuje peníze na zaopatření základních životních potřeb, použije jakékoliv metody — žebrá, půjčuje si nebo krade. Místo aby získala věci, které potřebuje, je urážena a trestána. Nemá-li člověk vše dobře promyšlené a organizované, nedokáže hromadit bohatství nečestnými prostředky. I když se mu to podaří, nemůže se vyhnout trestu od vlády a potupě od lidí. Je mnoho příkladů významných lidí, kteří zpronevěřili peníze, byli dopadeni a vsazeni do vězení. Člověk se může vyhnout vězeňskému trestu, ale nevyhne se trestu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který jedná prostřednictvím hmotné přírody. To popisuje Bhagavad-gītā (7.14): daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā. Příroda je velice krutá. Nikomu nepromine. Když na ni lidé nedbají, páchají nejrůznější hříšné činnosti, a proto musí trpět.