SLOKA 38
etasmin saṁsārādhvani nānā-kleśopasarga-bādhita āpanna-vipanno yatra yas tam u ha vāvetaras tatra visṛjya jātaṁ jātam upādāya śocan muhyan bibhyad-vivadan krandan saṁhṛṣyan gāyan nahyamānaḥ sādhu-varjito naivāvartate ’dyāpi yata ārabdha eṣa nara-loka-sārtho yam adhvanaḥ pāram upadiśanti.
etasmin—na této; saṁsāra—strastiplných podmínek; adhvani—cestě; nānā—různými druhy; kleśa—utrpení; upasarga—problémy hmotné existence; bādhitaḥ—obtěžovaný; āpanna—někdy získává; vipannaḥ — někdy ztrácí; yatra—v čemž; yaḥ—kdo; tam—jeho; u ha vāva—nebo; itaraḥ—někdo jiný; tatra—poté; visṛjya—vzdá se; jātam jātam—nově narozené; upādāya—přijímá; śocan—naříká; muhyan—pod vlivem iluze; bibhyat—obává se; vivadan—někdy hlasitě volá; krandan—někdy pláče; saṁhṛṣyan—někdy je spokojený; gāyan—zpívá; nahyamānaḥ — spoutaný; sādhu-varjitaḥ—daleko od světců; na—ne; eva—jistě; āvartate—získává; adya api—dokonce až dosud; yataḥ—od koho; ārabdhaḥ—započaté; eṣaḥ—toto; nara-loka—hmotného světa; sa-arthaḥ—živé bytosti, které sledují svůj vlastní zájem; yam—koho (Nejvyšší Osobnost Božství); adhvanaḥ—cesty hmotné existence; pāram—druhý konec; upadiśanti — světci naznačují.
Cesta tohoto hmotného světa je plná hmotného utrpení a podmíněná duše je znepokojována mnoha problémy. Někdy ztrácí a jindy získává. V každém případě je cesta plná nebezpečí. Někdy je podmíněná duše smrtí nebo jinými okolnostmi odloučena od svého otce; poté na něho zapomene a postupně přilne k druhým, například ke svým dětem. Takto je někdy pod vlivem iluze a bojí se. Někdy strachy hlasitě naříká. Někdy je spokojená s tím, jak udržuje svou rodinu, a někdy má radost a sladce si zpívá. Tímto způsobem se zaplétá a zapomíná, že je od nepaměti odloučena od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak putuje po nebezpečné cestě hmotné existence a není na ní vůbec šťastná. Seberealizované osoby jednoduše přijímají útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se z této nebezpečné hmotné existence vymanily. Nikdo se nedostane ze zajetí hmotné existence, aniž by přijal cestu oddanosti. Závěr je, že nikdo nemůže být v hmotném životě šťastný. Je třeba začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.
Každý zdravý člověk po důkladném rozboru materialistického způsobu života pochopí, že v tomto světě neexistuje ani trocha štěstí. Jelikož se však podmíněná duše již od nepaměti nachází na této cestě nebezpečí, aniž by se stýkala se světci, pod vlivem iluze si chce tohoto hmotného světa užívat. Hmotná energie jí někdy dává příležitost pocítit takzvané štěstí, ale zároveň ji neustále trestá. Proto je řečeno: daṇḍya-jane rājā yena nadīte cubāya (Cc. Madhya 20.118). Materialistický život znamená ustavičné neštěstí, ale někdy přijímáme jako štěstí to, co zakoušíme v přestávkách mezi neštěstím. Odsouzený člověk je někdy střídavě potápěn pod vodu a vytahován. To vše je ve skutečnosti součástí trestu, ale když je provinilec nad vodou, cítí se lépe. Taková je situace podmíněné duše. Všechny śāstry proto doporučují sdružovat se s oddanými a světci.
’sādhu-saṅga', ’sādhu-saṅga'—sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya
(Cc. Madhya 22.54)
Pouhá chvilka ve společnosti oddaných může přinést podmíněné duši vysvobození z této strastiplné hmotné situace. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží dát každému příležitost stýkat se se svatými lidmi. Všichni členové této Společnosti pro vědomí Kṛṣṇy proto musí být sami dokonalými sādhuy, aby byli nadějí pro pokleslé podmíněné duše. To je nejlepší humanitární činnost.