SLOKA 44
yo dustyajān kṣiti-suta-svajanārtha-dārān
prārthyāṁ śriyaṁ sura-varaiḥ sadayāvalokām
naicchan nṛpas tad-ucitaṁ mahatāṁ madhudviṭ-
sevānurakta-manasām abhavo ’pi phalguḥ
yaḥ—kdo; dustyajān—velmi obtížné se vzdát; kṣiti—Země; suta — děti; sva-jana-artha-dārān—příbuzní, bohatství a krásná manželka; prārthyām—žádoucí; śriyam—bohyně štěstí; sura-varaiḥ—nejlepšími z polobohů; sa-daya-avalokām—jehož milostivý pohled; na—ne; aicchat—přál si; nṛpaḥ—král; tat-ucitam—což se k němu zcela hodí; mahatām—velkých osobností (mahātmů); madhu-dviṭ—Pána Kṛṣṇy, který zabil démona Madhua; sevā-anurakta—přitahovaná láskyplnou službou; manasām—těch, jejichž mysl; abhavaḥ api—dokonce i osvobození; phalguḥ — zanedbatelné.
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, činnosti Bharaty Mahārāje jsou úžasné. Vzdal se všeho, čeho je pro druhé těžké se vzdát. Opustil své království, svou manželku a rodinu. Jeho bohatství bylo tak veliké, že mu ho záviděli i polobozi, ale přesto se ho vzdal. K takové velké osobnosti, jako byl on, se zcela hodilo být velkým oddaným. Dokázal se zříci všeho, protože ho tolik přitahovala krása, bohatství, sláva, poznání, síla a odříkání Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Kṛṣṇa je tak přitažlivý, že se pro Něho člověk dokáže vzdát všeho, co je jinak žádoucí. Ti, jejichž mysl přitahuje láskyplná služba Pánu, považují za zanedbatelné dokonce i osvobození.
Tento verš potvrzuje, že Kṛṣṇa je všepřitažlivý. Mahārāja Bharata byl ke Kṛṣṇovi tak přitahován, že se vzdal všeho svého hmotného vlastnictví. Materialisty obyčejně takové vlastnictví velice láká.
ato gṛha-kṣetra-sutāpta-vittair
janasya moho 'yam ahaṁ mameti
(Bhāg. 5.5.8)
“Člověk začíná být přitahovaný ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Takto zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech ,já a moje’.” Připoutanost k hmotným věcem je výsledkem působení iluze. Být přitahován k těmto věcem nemá žádnou cenu, neboť podmíněnou duši rozptylují. Náš život je úspěšný, když se pohroužíme do přitažlivosti Kṛṣṇovy síly, krásy a zábav, jak je popisuje desátý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu. Māyāvādīny přitahuje splynutí s Pánem, ale Kṛṣṇa je přitažlivější nežli tato touha. Slovo abhavaḥ znamená “nezrodit se znovu v hmotném světě”. Oddaný se nestará o to, zda se znovu narodí nebo ne. Je spokojený, může-li sloužit Pánu, ať je to v jakýchkoliv podmínkách. To je skutečné mukti.
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
“Kdo jedná tak, aby tělem, myslí, inteligencí a slovy sloužil Kṛṣṇovi, je osvobozený dokonce již v tomto hmotném světě.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.187) Ten, kdo chce neustále sloužit Kṛṣṇovi, se zajímá o způsoby, jak přesvědčit lidi, že existuje Nejvyšší Osobnost Božství a že touto Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Taková je jeho touha. Nezáleží mu na tom, zda je v nebi či v pekle. To se nazývá uttamaśloka-lālasa.