SLOKA 20-21
tāvad ubhayor api rodhasor yā mṛttikā tad-rasenānuvidhyamānā vāyv-arka-saṁyoga-vipākena sadāmara-lokābharaṇaṁ jāmbū-nadaṁ nāma suvarṇaṁ bhavati; yad u ha vāva vibudhādayaḥ saha yuvatibhir mukuṭa-kaṭaka-kaṭi-sūtrādy-ābharaṇa-rūpeṇa khalu dhārayanti.
tāvat—naprosto; ubhayoḥ api—obou; rodhasoḥ—břehů; yā—které; mṛttikā—bahno; tat-rasena—šťávou z plodů jambū, která teče v řece; anuvidhyamānā—nasycené; vāyu-arka-saṁyoga-vipākena—díky chemické reakci se vzduchem a slunečním světlem; sadā—vždy; amara-loka-ābharaṇam—jehož se používá na ozdoby pro polobohy, obyvatele nebeských planet; jāmbū-nadam nāma—jménem Jāmbū-nada; suvarṇam—zlato; bhavati—stává se; yat—které; u ha vāva—vskutku; vibudha-ādayaḥ—velcí polobozi; saha—se; yuvatibhiḥ—svými věčně mladými manželkami; mukuṭa—koruny; kaṭaka—náramky; kaṭi-sūtra—pásy; ādi—a tak dále; ābharaṇa—nejrůznějších ozdob; rūpeṇa—v podobě; khalu—vskutku; dhārayanti—vlastní.
Bahno na obou březích řeky Jambū-nadī, smáčené tekoucí šťávou a pak vysoušené vzduchem a slunečním světlem, vytváří velké množství zlata zvaného Jāmbū-nada. Obyvatelé nebes toto zlato používají na různé ozdoby. Všichni, kdo žijí na nebeských planetách, jsou proto i se svými mladými manželkami bohatě ozdobeni zlatými helmicemi, náramky a pásy, a tak si užívají života.
Řízením Nejvyšší Osobnosti Božství vytvářejí řeky na některých planetách na svých březích zlato. Chudí obyvatelé této Země jsou kvůli svému neúplnému poznání uneseni, když vidí takzvaného bhagavāna, který dovede vytvořit malé množství zlata. Zde se však dozvídáme, že na vyšším planetárním systému tohoto hmotného světa se bahno na březích Jambū-nadī mísí se šťávou jambū, na vzduchu reaguje se slunečním světlem a automaticky vytváří obrovské množství zlata. Díky tomu se tam muži a ženy zdobí různými zlatými šperky a vypadají nádherně. Na Zemi je bohužel takový nedostatek zlata, že se ho vlády snaží uchovat a tisknou papírové peníze. Jelikož tyto bankovky nejsou kryté zlatem, je papír, který vlády vydávají jako peníze, naprosto bezcenný — přesto jsou však lidé na Zemi velice pyšní na hmotný pokrok. Dívky a ženy v moderních dobách nosí místo zlatých šperků ozdoby z umělé hmoty a rovněž místo zlatého nádobí se používá umělohmotné, ale lidé jsou přesto pyšní na své hmotné bohatství. Proto jsou lidé tohoto věku označeni slovy mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ (Bhāg. 1.1.10). Jinými slovy, jsou nesmírně zkažení a pomalí v chápání bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou sumanda-matayaḥ, protože jejich pojetí je tak omezené, že podvodníka, který vytvoří trochu zlata, považují za Boha. Jelikož sami žádné zlato nemají, je jejich postavení skutečně ubohé, a proto jsou považováni za nešťastníky.
Někdy se tito nešťastní lidé chtějí dostat na nebeské planety, aby dosáhli šťastného postavení, které popisuje tento verš, ale čistí oddaní Pána se o takové bohatství vůbec nezajímají. Oddaní dokonce někdy přirovnávají barvu zlata k barvě zářivě zlatých výkalů. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil oddané, aby se nenechali svést zlatými šperky a krásně ozdobenými ženami. Na dhanaṁ na janaṁ na sundarīm — oddaný se nemá nechat okouzlit zlatem, krásnými ženami nebo pýchou na množství stoupenců. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proto důvěrně modlil: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi — “Můj Pane, prosím, požehnej mi Svou oddanou službou. Nechci nic jiného.” Oddaný se může modlit o vysvobození z tohoto hmotného světa. To je jediné, oč se uchází.
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśam vicintaya
Pokorný oddaný se jen modlí k Pánu: “Vyzdvihni mě laskavě z tohoto hmotného světa, který oplývá různými druhy hmotného bohatství, a poskytni mi útočiště u Svých lotosových nohou.”
Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí:
hā hā prabhu nanda-suta,
vṛṣabhānu-sutā-yuta,
karuṇā karaha ei-bāra
narottama-dāsa kaya,
nā ṭheliha rāṅgā-pāya,
tomā vine ke āche āmāra
“Ó můj Pane, ó synu Nandy Mahārāje, nyní přede mnou stojíš se Svou chotí, dcerou Vṛṣabhānua, Śrīmatī Rādhārāṇī. Přijmi mě laskavě jako prach Svých lotosových nohou. Prosím, nevyháněj mě — nemám jiné útočiště.”
Podobně Prabodhānanda Sarasvatī naznačuje, že postavení polobohů, jež zdobí zlaté helmice a jiné šperky, není o nic lepší než přelud (tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate). Oddaného takové bohatství nikdy nezláká. Jediné, oč se uchází, je stát se prachem u lotosových nohou Pána.