SLOKA 3
bhagavato guṇamaye sthūla-rūpa āveśitaṁ mano hy aguṇe ’pi sūkṣmatama ātma-jyotiṣi pare brahmaṇi bhagavati vāsudevākhye kṣamam āveśituṁ tad u haitad guro ’rhasy anuvarṇayitum iti.
bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa-maye—do vnějších rysů, sestávajících ze tří kvalit hmotné přírody; sthūla-rūpe—do hrubé podoby; āveśitam—vstoupila; manaḥ—mysl; hi—vskutku; aguṇe—transcendentální; api—ačkoliv; sūkṣmatame—ve Své menší podobě Paramātmy sídlící v srdci; ātma-jyotiṣi—která je plná záře Brahmanu; pare—nejvyšší; brahmaṇi—duchovní bytost; bhagavati—Nejvyšší Osobnost Božství; vāsudeva-ākhye—známá jako Bhagavān Vāsudeva; kṣamam—vhodné; āveśitum—pohroužit; tat—to; u ha—vskutku; etat—toto; guro—ó můj drahý duchovní mistře; arhasi anuvarṇayitum—prosím popiš podle skutečnosti; iti—takto.
Když je mysl upřená na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, v Jeho vnějším rysu vytvořeném z hmotných kvalit přírody — na hrubou vesmírnou podobu — je přivedena na úroveň čistého dobra. V tomto transcendentálním stavu může živá bytost pochopit Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, který je ve Své jemnější podobě Sám zdrojem Své vlastní záře a je nad kvalitami hmotné přírody. Ó můj pane, popiš mi prosím názorně, jak je vnímána tato podoba, která zahrnuje celý vesmír.
Mahārāja Parīkṣit již dostal od Śukadeva Gosvāmīho radu, aby upíral mysl na vesmírnou podobu Pána. Následoval tedy radu svého duchovního mistra a neustále na onu podobu myslel. Vesmírná podoba je samozřejmě hmotná, ale jelikož je vše expanzí energie Nejvyšší Osobnosti Božství, z konečného hlediska není hmotné nic. Mysl Mahārāje Parīkṣita byla proto nasycená duchovním vědomím. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
Vše — i to, co je hmotné — je spojené s Nejvyšší Osobností Božství. Vše by proto mělo být zaměstnáno ve službě Pánu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš překládá takto:
hari-sevāya yāhā haya anukūla
viṣaya baliyā tāhāra tyāge haya bhula
“Člověk se nemá zříkat ničeho, co je spojené s Nejvyšší Osobností Božství, s představou, že je to hmotné a že to uspokojuje hmotné smysly.” I smysly jsou duchovní, jsou-li očištěné. Když Mahārāja Parīkṣit myslel na vesmírnou podobu Pána, jeho mysl byla nepochybně na transcendentální úrovni. I když tedy neměl důvod zajímat se o podrobné informace o vesmíru, myslel na vesmír ve vztahu s Nejvyšším Pánem, a tudíž nebylo toto zeměpisné poznání hmotné, ale transcendentální. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.20) Nārada Muni pravil: idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaraḥ — celý vesmír je také Nejvyšší Osobnost Božství, přestože vypadá, že se od Pána liší. I když tedy Mahārāja Parīkṣit nepotřeboval zeměpisné poznání o tomto vesmíru, i toto poznání bylo duchovní a transcendentální, neboť na celý vesmír myslel jako na expanzi energie Pána.
Při naší kazatelské práci jsme také ve styku s velkým množstvím majetku a peněz a mnoha prodanými a koupenými knihami, ale jelikož se všechny tyto záležitosti týkají hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, nikdy by neměly být považovány za hmotné. To, že je někdo pohroužen v myšlenkách na takové organizační činnosti, neznamená, že nemá vědomí Kṛṣṇy. Dodržuje-li striktně usměrňující zásadu zpívat každý den šestnáct kol mahā-mantry, pak se jeho jednání s hmotným světem za účelem šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy neliší od duchovního rozvoje vědomí Kṛṣṇy.