Všechny informace této kapitoly může plně realizovat ten, kdo se stýká s oddanými Pána. Śāstry proto doporučují sdružovat se s oddanými; to je lepší než žít na březích Gangy. V srdcích čistých oddaných sídlí všechny příznivé city a ušlechtilé vlastnosti polobohů. V srdcích neoddaných však žádné dobré vlastnosti nemohou být, protože takoví lidé jsou okouzleni vnější, iluzorní energií Pána. Člověk by měl kráčet ve stopách oddaných a vědět, že Nejvyšší Osobnost Božství je jediné Božstvo hodné uctívání. Každý by měl přijmout tento návrh a uctívat Pána. Jak uvádí Bhagavad-gītā (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — smyslem studia veškeré védské literatury je uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. Pokud člověk po prostudování všech védských písem neprobudí svou spící lásku k Nejvyššímu Pánu, je třeba vědět, že se namáhal zbytečně. Pouze marnil čas. Jelikož postrádá připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, zůstává připoutaný k rodinnému životu v tomto hmotném světě. Tato kapitola nám tedy dává ponaučení, že člověk má zanechat rodinného života a zcela se odevzdat lotosovým nohám Pána.