SLOKA 21
yā tasya te pāda-saroruhārhaṇaṁ
nikāmayet sākhila-kāma-lampaṭā
tad eva rāsīpsitam īpsito ’rcito
yad-bhagna-yācñā bhagavan pratapyate
yā—žena, která; tasya—Jeho; te—Tebe; pāda-saroruha—lotosových nohou; arhaṇam—uctívání; nikāmayet—nadevše touží; sā—taková žena; akhila-kāma-lampaṭā—i když si uchovává nejrůznější hmotné touhy; tat—to; eva—pouze; rāsi—udělíš; īpsitam—nějaké jiné vytoužené požehnání; īpsitaḥ—pro které jsi vyhledávaný; arcitaḥ—uctívaný; yat—z čeho; bhagna-yācñā—ta, která touží po něčem jiném než Tvých lotosových nohách, a je proto později zdrcená; bhagavan—ó můj Pane; pratapyate — trpí bolestí.
Můj milý Pane, automaticky plníš všechny touhy ženy, která uctívá Tvé lotosové nohy s čistou láskou. Pokud je však nějaká žena uctívá za určitým účelem, vyplníš brzy i její touhy, ale nakonec bude zoufat a naříkat. Uctívat Tvé lotosové nohy pro dosažení nějakého hmotného zisku proto není zapotřebí.
Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje čistou oddanou službu slovy anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Není správné uctívat Nejvyšší Osobnost Božství pro splnění nějaké hmotné touhy po úspěchu v plodonosných činnostech nebo mentální spekulaci. Sloužit lotosovým nohám Pána znamená sloužit Mu přesně tak, jak si On přeje. Začínající oddaný proto musí uctívat Pána striktně podle usměrňujících zásad daných duchovním mistrem a śāstrami. Bude-li vykonávat oddanou službu tímto způsobem, postupně vyvine připoutanost ke Kṛṣṇovi, a když se projeví jeho původní, nyní spící láska k Pánu, bude Mu spontánně sloužit bez jakéhokoliv motivu. Tento stav je dokonalým stádiem vztahu s Pánem. Pán se potom stará o pohodlí a bezpečí Svého oddaného, aniž by o to byl žádán. Kṛṣṇa slibuje v Bhagavad-gītě (9.22):
ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham
Nejvyšší Pán se Osobně stará o každého, kdo je plně zaměstnaný oddanou službou Jemu. Pán chrání vše, co má, a dodává mu vše, co potřebuje. Proč bychom tedy měli Pána obtěžovat s žádostmi o něco hmotného? Takové modlitby nejsou zapotřebí.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že ani ten oddaný, který chce, aby mu Pán splnil určitou touhu, nemá být považován za sakāma-bhaktu (oddaného s nějakým motivem). V Bhagavad-gītě (7.16) Kṛṣṇa říká:
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ sukṛtino 'rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
“Ó nejlepší z Bharatovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají oddaně sloužit — nešťastný, toužící po bohatství, zvídavý a hledající poznání Absolutního.” Ārta a ārthārthī, kteří přicházejí za Nejvyšší Osobností Božství pro úlevu od utrpení nebo pro peníze, nejsou sakāma-bhaktové, i když tak vypadají. Jakožto začínající oddaní jsou jen nevědomí. Později v Bhagavad-gītě Pán říká: udārāḥ sarva evaite — jsou všichni velkodušní (udārāḥ). I když oddaný na začátku možná uchovává v mysli nějakou touhu, časem tato touha zanikne. Śrīmad-Bhāgavatam proto přikazuje:
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
“Člověk, který má větší inteligenci — ať už nemá žádnou hmotnou touhu, je plný hmotných tužeb nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10)
I když chce člověk něco hmotného, nemá se o splnění své touhy modlit k nikomu jinému než k Pánu. Žádá-li splnění svých tužeb od polobohů, znamená to, že je naṣṭa-buddhi — přišel o všechen zdravý rozum. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.20):
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel a předpisů, které odpovídají jejich povahám.”
Lakṣmīdevī radí všem oddaným, kteří se na Pána obracejí s hmotnými touhami, že Ho není třeba žádat o nic hmotného, protože má zkušenost, že Pán je Kāmadeva. Říká, že každý má sloužit Pánu bez jakéhokoliv motivu. Jelikož Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každého, zná myšlenky všech a časem splní všechny touhy. Buďme tedy zcela závislí na službě Pánu a neobtěžujme Ho svými hmotnými žádostmi.