SLOKA 22
mat-prāptaye ’jeśa-surāsurādayas
tapyanta ugraṁ tapa aindriye dhiyaḥ
ṛte bhavat-pāda-parāyaṇān na māṁ
vindanty ahaṁ tvad-dhṛdayā yato ’jita
mat-prāptaye—aby získali mou milost; aja—Pán Brahmā; īśa—Pán Śiva; sura—ostatní polobozi v čele s králem Indrou, Candrou a Varuṇou; asura-ādayaḥ—jakož i démoni; tapyante—podstupují; ugram—tvrdou; tapaḥ—askezi; aindriye dhiyaḥ—jejichž mysl je pohroužena v myšlenkách na lepší smyslový požitek; ṛte—dokud; bhavat-pāda-parāyaṇāt—ten, kdo je plně a zcela výhradně zaměstnán službou lotosovým nohám Nejvyššího Pána; na—ne; mām—mě; vindanti—získají; aham—já; tvat — v Tobě; hṛdayāḥ—jejichž srdce; yataḥ—proto; ajita—ó Nepřemožitelný.
Ó svrchovaný, nepřemožitelný Pane, když se Pán Brahmā a Pán Śiva — jakož i další polobozi a démoni — pohrouží do myšlenek na hmotný požitek, podstupují tvrdou askezi, aby získali má požehnání. Já však neobdařím přízní nikoho — bez ohledu na to, jak je veliký — neslouží-li neustále Tvým lotosovým nohám. Jelikož Tě neustále přechovávám ve svém srdci, nemohu přát nikomu jinému než oddanému.
Lakṣmīdevī, bohyně štěstí, v tomto verši jasně říká, že neprokazuje přízeň žádnému materialistovi. I když někdy může být jeden materialista v očích druhého velice bohatý, toto bohatství mu dává Durgādevī, hmotná expanze bohyně štěstí, nikoliv samotná Lakṣmīdevī. Ti, kdo touží po hmotném bohatství, uctívají Durgādevī mantrou dhanaṁ dehi rūpaṁ dehi rūpa-pati-bhājaṁ dehi — “Ó má uctívaná matko Durgādevī, prosím, dej mi bohatství, sílu, slávu, dobrou manželku a další věci.” Kdo potěší bohyni Durgu, může taková požehnání získat, ale jelikož jsou dočasná, jejich výsledkem je pouze māyā-sukha (iluzorní štěstí). Jak prohlásil Prahlāda Mahārāja: māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān—ti, kdo těžce pracují pro hmotný zisk, jsou vimūḍhové, hloupí darebáci, protože takové štěstí nebude mít dlouhého trvání. Na druhou stranu oddaní, jako je Prahlāda a Dhruva Mahārāja, získali neobyčejné hmotné bohatství, které však nebylo māyā-sukha. Když oddaný získá nebývalé bohatství, jedná se o přímý dar bohyně štěstí, která sídlí v srdci Nārāyaṇa.
Hmotné bohatství získané modlitbami k bohyni Durze je dočasné. Bhagavad-gītā (7.23) uvádí: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — lidé s omezenou inteligencí touží po dočasném štěstí. Přímo jsme viděli, jak si jeden ze žáků Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura chtěl užívat majetku svého duchovního mistra, jenž k němu byl milostivý a tento dočasný majetek mu dal. Nedal mu však sílu kázat učení Caitanyi Mahāprabhua po celém světě. Tuto zvláštní milost — sílu kázat — dostává oddaný, který od svého duchovního mistra nežádá nic hmotného, ale chce mu pouze sloužit. Názorným příkladem je v této souvislosti příběh o démonu Rāvaṇovi. I když chtěl Rāvaṇa unést Pánu Rāmacandrovi bohyni štěstí Sītādevī, nebylo to možné. Sītādevī, kterou násilím odvlekl, nebyla původní Sītādevī, ale expanze māyi, Durgādevī. Výsledkem bylo, že místo aby Rāvana získal přízeň skutečné bohyně štěstí, Durgādevī ho zničila i s celou jeho rodinou (sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā).