SLOKA 26
antar bahiś cākhila-loka-pālakair
adṛṣṭa-rūpo vicarasy uru-svanaḥ
sa īśvaras tvaṁ ya idaṁ vaśe ’nayan
nāmnā yathā dārumayīṁ naraḥ striyam
antaḥ—uvnitř; bahiḥ—vně; ca—rovněž; akhila-loka-pālakaiḥ—vůdci různých planet, společností, království a podobně; adṛṣṭa-rūpaḥ—neviděný; vicarasi—putuješ; uru—veliký; svanaḥ—Jehož zvuky (védské mantry); saḥ—On; īśvaraḥ—nejvyšší vládce; tvam—Ty; yaḥ—kdo; idam—toto; vaśe—pod vládu; anayat—přivedl; nāmnā—pod různými jmény, jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra; yathā—přesně jako; dārumayīm—ze dřeva; naraḥ—člověk; striyam—loutku.
Můj milý Pane, stejně jako loutkář ovládá své tančící loutky a manžel svou manželku, Ty ovládáš všechny živé bytosti ve vesmíru, jako například brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. I když sídlíš v srdci každého jako svrchovaný svědek a velitel a jsi také vně každého, takzvaní vůdci společností, společenství a zemí Tě nejsou schopni poznat. Ocenit Tě dokáží jedině ti, kdo naslouchají vibracím védských manter.
Nejvyšší Osobnost Božství je antarbahiḥ, uvnitř a vně všeho. Člověk musí překonat klam způsobený Pánovou vnější energií a realizovat přítomnost Pána uvnitř i vně. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.8.19) Śrīmatī Kuntīdevī vysvětlila, že Kṛṣṇa se v tomto světě zjevuje naṭo nāṭyadharo yathā — “stejně jako umělec v šatu herce”. V Bhagavad-gītě (18.61) Kṛṣṇa říká: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — “Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno.” Pán sídlí jak v srdci každého, tak i vně. V srdci je Nadduší, inkarnací, která jedná jako rádce a svědek. Pošetilí lidé však i přesto, že Bůh sídlí v jejich srdcích, říkají: “Já Boha nevidím. Ukažte mi Ho.”
Každý je pod vládou Nejvyšší Osobnosti Božství, stejně jako jsou tančící loutky ovládány loutkářem nebo žena svým manželem. Žena je přirovnána k loutce (dārumayī), protože nemá žádnou nezávislost. Vždy by ji měl ovládat nějaký muž. Určitá skupina žen však chce z falešné pýchy přesto zůstat nezávislá. Nemluvě o ženách — všechny živé bytosti jsou prakṛti (ženského rodu), a proto závisejí na Nejvyšším Pánu, jak Kṛṣṇa Sám vysvětluje v Bhagavad-gītě (apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām). Živá bytost není nikdy nezávislá; za všech okolností závisí na milosti Pána. Pán rozděluje společnost na čtyři třídy — brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry — a nařizuje, aby se všichni řídili pravidly danými pro jejich příslušné postavení. Takto zůstávají všichni členové společnosti neustále pod vládou Nejvyššího Pána. Někteří lidé přesto pošetile popírají existenci Boha.
Seberealizace znamená pochopit své podřízené postavení ve vztahu k Pánu. Když je někdo takto osvícen, odevzdá se Nejvyšší Osobnosti Božství a je vysvobozen ze spárů hmotné energie. Jinými slovy, dokud se člověk neodevzdá lotosovým nohám Pána, hmotná energie ve svých mnoha podobách ho bude neustále ovládat. Nikdo v hmotném světě nemůže popřít, že je ovládaný. Nejvyšší Pán, Nārāyaṇa, který je nad touto hmotnou existencí, ovládá každého. To potvrzuje védská mantra eko ha vai nārāyaṇa āsīt. Hlupáci si myslí, že Nārāyaṇa je na úrovni obyčejné hmotné existence. Jelikož nerealizují původní, přirozené postavení živé bytosti, vymýšlejí si jména, jako je daridra-nārāyaṇa, svāmi-nārāyaṇa nebo mithyā-nārāyaṇa. Nārāyaṇa je však skutečným nejvyšším vládcem všech. Toto pochopení je seberealizace.