SLOKA 39
pramathya daityaṁ prativāraṇaṁ mṛdhe
yo māṁ rasāyā jagad-ādi-sūkaraḥ
kṛtvāgra-daṁṣṭre niragād udanvataḥ
krīḍann ivebhaḥ praṇatāsmi taṁ vibhum iti
pramathya—poté, co jsi zabil; daityam—démona; prativāraṇam—nanejvýš hrozivého soupeře; mṛdhe—v boji; yaḥ—ten, kdo; mām—mě (Zemi); rasāyāḥ—kleslou na dno vesmíru; jagat—v tomto hmotném světě; ādi-sūkaraḥ—původní podoba kance; kṛtvā—udržující; agra-daṁṣṭre—na špičce klu; niragāt—vyšel z vody; udanvataḥ—z Oceánu Garbhodaka; krīḍan—hrající si; iva—jako; ibhaḥ—slon; praṇatā asmi—klaním se; tam—Jemu; vibhum—Nejvyššímu Pánu; iti—takto.
Můj Pane, v podobě původního kance v tomto vesmíru jsi bojoval s velkým démonem Hiraṇyākṣou, kterého jsi zabil. Poté jsi mě (Zemi) vyzdvihl na špičce Svého klu z Oceánu Garbhodaka, stejně jako hrající si slon vytrhne z vody lotosový květ. Klaním se před Tebou.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Modlitby obyvatel Jambūdvīpu k Nejvyššímu Pánu”.