SLOKA 9

Následující verš popisuje vaiṣṇavu:

Vaiṣṇava dokáže stejně jako strom přání splnit všechny touhy kohokoliv, kdo přijme útočiště u jeho lotosových nohou. Prahlāda Mahārāja je typický vaiṣṇava. Nemodlí se za sebe, ale za všechny živé bytosti — jak ušlechtilé, tak i závistivé a zlé. Vždy myslel na dobro darebáků, jako byl jeho otec Hiraṇyakaśipu. Nežádal nic pro sebe, ale modlil se k Pánu, aby prominul jeho démonskému otci. To je postoj vaiṣṇavy, který neustále myslí na dobro celého vesmíru.

Śrīmad-Bhāgavatam a bhāgavata-dharma jsou určeny pro ty, kdo se zcela zbavili závisti (parama-nirmatsarāṇām). Proto se Prahlāda Mahārāja v tomto verši modlí: khalaḥ prasīdatām — “Kéž se všechny zlé bytosti upokojí.” Hmotný svět je plný zlých lidí, ale když se někdo zbaví zlomyslnosti, stane se ve svém společenském jednání velkorysým a může myslet na dobro druhých. Každý, kdo začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a plně se zaměstná službou Pánu, očistí svou mysl od veškeré zášti (manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje). Proto bychom se měli modlit k Pánu Nṛsiṁhadevovi, aby se usadil v našich srdcích. Měli bychom se modlit: bahir nṛsiṁho hṛdaye nṛsiṁhaḥ — “Kéž Pán Nṛsiṁhadeva sídlí v hloubi mého srdce a ničí všechny mé hříšné sklony. Kéž se má mysl očistí, abych mohl pokojně uctívat Pána a přinést mír celému světu.”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nám dává v této souvislosti velice pěkný komentář. Každý, kdo se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství, chce od Pána vždy nějaké požehnání. Dokonce i čistí oddaní (niṣkāma) se modlí o požehnání, jak to učí Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Své Śikṣāṣṭace:

“Ó synu Nandy Mahārāje, jsem Tvůj věčný služebník, ale přesto jsem z nějakého důvodu spadl do oceánu zrození a smrti. Vyzdvihni mě prosím z tohoto oceánu smrti a umísti mě jako jeden z atomů ke Tvým lotosovým nohám.” V jiné modlitbě Pán Caitanya říká: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi — “Prosím, dovol mi být život za životem obdařen čistou láskou a oddaností u Tvých lotosových nohou.” Když Prahlāda Mahārāja říká oṁ namo bhagavate narasiṁhāya, modlí se o Pánovo požehnání, ale jelikož je také vznešeným vaiṣṇavou, nechce nic pro svůj smyslový požitek. První touha vyjádřená v jeho modlitbě je svasty astu viśvasya — “Kéž je celý vesmír šťastný.” Prahlāda Mahārāja takto žádal Pána, aby byl milostivý ke každému — včetně jeho otce, té nejpodlejší osoby. Podle Cāṇakyi Paṇḍita existují dva druhy podlých živých bytostí: jednou je had a druhou člověk jako Hiraṇyakaśipu, který je od přírody plný zášti vůči každému, i když se jedná o jeho vlastního otce nebo syna. Přestože se Hiraṇyakaśipu ke svému malému synovi choval velmi nepřátelsky, Prahlāda Mahārāja žádal o požehnání pro jeho dobro. Hiraṇyakaśipu byl plný zášti vůči oddaným, ale Prahlāda si přál, aby se jeho otec a jemu podobní démoni milostí Pána vzdali své zlomyslné povahy a přestali oddané sužovat (khalaḥ prasīdatām). Potíž spočívá v tom, že khala (zlá živá bytost) se uklidní jen málokdy. Khalu jednoho druhu—hada — lze uklidnit mantrami nebo pomocí určité byliny (mantrauṣadhi-vaśaḥ sarpaḥ khalakena nivāryate). Zlého člověka však nelze upokojit žádnými prostředky. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby všichni zlí lidé zažili změnu v srdci a mysleli na dobro druhých.

Jestliže se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozšíří po celém světě a milostí Kṛṣṇy ho každý přijme, myšlení zlých lidí se změní. Každý pak bude myslet na dobro druhých. Prahlāda Mahārāja se proto modlí: śivaṁ mitho dhiyā. V rámci hmotných činností je každý nepřátelský vůči ostatním, ale ve vědomí Kṛṣṇy tak nikdo nejedná; každý myslí na dobro druhých. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby se mysl každého uklidnila tím, že se upne na lotosové nohy Kṛṣṇy (bhajatād adhokṣaje). Jak je naznačeno na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) a jak doporučil Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (18.65): man-manā bhava mad-bhaktaḥ, člověk má neustále myslet na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Pak se jeho mysl jistě očistí (ceto-darpaṇa-mārjanam). Materialisté vždy myslí na smyslový požitek, ale Prahlāda Mahārāja se modlí, aby Pánova milost změnila jejich mysli a aby se takových myšlenek vzdali. Budou-li neustále myslet na Kṛṣṇu, bude vše v pořádku. Někteří lidé namítají, že kdyby takto každý myslel na Kṛṣṇu, celý vesmír by se vyprázdnil, protože by se každý vrátil domů, zpátky k Bohu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ovšem říká, že to je nemožné, protože živých bytostí je nesčetně mnoho. Když bude jedna skupina živých bytostí hnutím pro vědomí Kṛṣṇy skutečně vysvobozena, další skupina naplní celý vesmír.