SLOKA 22
kiṁ duṣkarair naḥ kratubhis tapo-vratair
dānādibhir vā dyujayena phalgunā
na yatra nārāyaṇa-pāda-paṅkaja-
smṛtiḥ pramuṣṭātiśayendriyotsavāt
kim—jakou má cenu; duṣkaraiḥ—velice obtížné vykonávat; naḥ — naše; kratubhiḥ—vykonávanými oběťmi; tapaḥ—askezí; vrataiḥ—sliby; dāna-ādibhiḥ—dobročinností atd.; vā—nebo; dyujayena—dosažením nebeského království; phalgunā—které je zanedbatelné; na—žádné; yatra—kde; nārāyaṇa-pāda-paṅkaja—na lotosové nohy Pána Nārāyaṇa; smṛtiḥ—vzpomínání; pramuṣṭa—ztracené; atiśaya—nadměrnému; indriya-utsavāt—kvůli hmotnému smyslovému požitku.
Polobozi pokračují: Po vykonávání velice náročných védských obřadních obětí, podstupování askeze, dodržování slibů a rozdávání milodarů jsme dosáhli postavení obyvatel nebeských planet. Ale co jsme tím získali? Jsme zde zaneprázdněni hmotným uspokojováním smyslů, a proto si stěží vzpomeneme na lotosové nohy Pána Nārāyaṇa — kvůli nadměrnému smyslovému požitku jsme na Jeho lotosové nohy téměř zapomněli.
Země Bhārata-varṣa je tak vznešená, že ten, kdo se tam narodí, může nejen dosáhnout nebeských planet, ale rovněž se přímo vrátit domů, zpátky k Bohu. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.25):
yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām
“Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy; ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům; ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mě, budou žít se Mnou.” Lidé v Bhārata-varṣe se obvykle řídí védskými zásadami, a proto vykonávají velké oběti, pomocí kterých mohou dosáhnout nebeských planet. K čemu jsou však takové výsledky dobré? Jak uvádí Bhagavad-gītā (9.21): kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti — když člověk vyčerpá výsledky svých obětí, rozdávání milodarů a jiných zbožných činností, musí se vrátit na nižší planetární soustavy a opět zakoušet bolesti zrození a smrti. Kdo však vyvine vědomí Kṛṣṇy, ten se může vrátit ke Kṛṣṇovi (yānti mad-yājino 'pi mām). Polobozi proto dokonce litují toho, že dosáhli vyšších planetárních soustav. Litují, že nedokázali plně využít zrození v Bhārata-varṣe a nechali se unést vyšší úrovní smyslového požitku, což mělo za následek, že v okamžiku smrti zapomněli na lotosové nohy Pána Nārāyaṇa. Závěr je, že ten, kdo se narodil na území Bhārata-varṣi, musí následovat pokyny dané Osobně Nejvyšší Osobností Božství. Yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama. Člověk má usilovat o návrat domů, zpátky k Bohu, na vaikuṇṭhské planety — nebo na nejvyšší vaikuṇṭhskou planetu, Goloku Vṛndāvanu — aby mohl v plném, blaženém poznání žít věčně ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.