SLOKA 24
na yatra vaikuṇṭha-kathā-sudhāpagā
na sādhavo bhāgavatās tadāśrayāḥ
na yatra yajñeśa-makhā mahotsavāḥ
sureśa-loko ’pi na vai sa sevyatām
na — ne; yatra — kde; vaikuṇṭha-kathā-sudhā-āpagāḥ — nektarové řeky rozhovorů o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, který se nazývá Vaikuṇṭha neboli “ten, kdo zahání veškerou úzkost”; na — ani; sādhavaḥ — oddaní; bhāgavatāḥ — neustále zaměstnaní službou Pánu; tat-āśrayāḥ — jimž Nejvyšší Osobnost Božství poskytuje útočiště; na — ne; yatra — kde; yajña-īśa-makhāḥ — vykonávání oddané služby Pánu obětí; mahā-utsavāḥ — což jsou skutečné festivaly; sureśa-lokaḥ — místo, kde žijí obyvatelé nebes; api — ačkoliv; na — ne; vai — jistě; saḥ — to; sevyatām — být navštěvované.
Inteligentní osoba nemá zájem o místo ani na nejvyšší planetární soustavě, jestliže tam neteče čistá Ganga rozhovorů o činnostech Nejvyššího Pána, jestliže tam nejsou oddaní zaměstnaní službou na březích této zbožné řeky nebo jestliže se tam nekonají festivaly saṅkīrtana-yajñi pro uspokojení Pána (zvláště proto, že saṅkīrtana-yajña je doporučená pro tento věk).
Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil v Bhārata-varṣe, konkrétně v Bengálsku, v oblasti jménem Nadia, kde se nachází Navadvīp. Z toho tedy plyne — jak prohlásil Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura — že v tomto vesmíru je tou nejlepší planetou Země a na této planetě je tou nejlepší zemí Bhārata-varṣa; na území Bhārata-varṣi je ještě lepší Bengálsko, v Bengálsku je ještě lepší oblast Nadia, a v ní je nejlepším místem Navadvīp, neboť právě tam se zjevil Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby zavedl vykonávání oběti v podobě zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Śāstry doporučují:
kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇaṁ
sāṅgopāṅgāstra-pārṣadam
yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair
yajanti hi sumedhasaḥ
Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua vždy doprovázejí Jeho velice důvěrní společníci, jako je Śrī Nityānanda, Śrī Gadādhara a Śrī Advaita, a také mnoho oddaných, jako je Śrīvāsa. Neustále se věnují zpívání Pánova jména a popisování Pána Kṛṣṇy. Toto místo je proto nejlepší ze všech míst ve vesmíru. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zřídilo v Māyāpuru, rodišti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, své středisko, aby poskytlo lidem velkou příležitost tam jet, vykonávat nepřetržitý festival saṅkīrtana-yajñi — jak je zde doporučeno (yajñeśa-makhā mahotsavāḥ) — a rozdávat prasādam miliónům hladových lidí, kteří dychtí po duchovním osvobození. Toto je poslání hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Caitanya-bhāgavata to potvrzuje následujícími slovy: “Člověk nemá toužit ani po dosažení místa na nebeských planetárních soustavách, jestliže tam není hlásána sláva Nejvyšší Osobnosti Božství, není tam ani stopy po vaiṣṇavech, čistých oddaných Pána, a neprobíhají tam festivaly pro šíření vědomí Kṛṣṇy. Lépe by bylo žít trvale stěsnaný v neprodyšném vaku matčina lůna, kde lze alespoň vzpomínat na lotosové nohy Pána, než na místě, kde k tomu není příležitost. Modlím se, aby mi nebylo dovoleno se na takovém proklatém místě narodit.”
Podobně v Caitanya-caritāmṛtě říká Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, že jelikož Śrī Caitanya Mahāprabhu započal sankírtanové hnutí, je každý, kdo vykonává saṅkīrtan pro potěšení Pána, velice slavný. Taková osoba má dokonalou inteligenci, zatímco ostatní jsou v nevědomosti hmotné existence. Ze všech obětí uvedených ve védské literatuře je vykonávání saṅkīrtana-yajñi nejlepší. K sankírtanové oběti nelze přirovnat ani vykonání sta aśvamedha-yajñí. Kdo přirovnává saṅkīrtana-yajñu k jiným obětím, je podle autora Śrī Caitanya-caritāmṛty bezvěrec, pāṣaṇḍī, a podléhá Yamarājovu trestu. Mnoho māyāvādīnů si myslí, že vykonávání saṅkīrtana-yajñi je podobná zbožná činnost jako pořádání aśvamedha-yajñi a dalších takových zbožných obřadů — to je však nāma-aparādha. Zpívání svatého jména Nārāyaṇa a zpívání jiných jmen není nikdy na stejné úrovni, bez ohledu na to, co si māyāvādīni myslí.