SLOKA 27
satyaṁ diśaty arthitam arthito nṛṇāṁ
naivārthado yat punar arthitā yataḥ
svayaṁ vidhatte bhajatām anicchatām
icchāpidhānaṁ nija-pāda-pallavam
satyam—jistě; diśati—dává; arthitam—to, oč se modlí; arthitaḥ—když se k Němu modlí; nṛṇām—lidé; na—ne; eva—vskutku; artha-daḥ—dárce požehnání; yat—co; punaḥ—znovu; arthitā—žádost o požehnání; yataḥ—z čeho; svayam—Osobně; vidhatte—dává; bhajatām—těm, kdo Mu slouží; anicchatām—i když po tom netouží; icchā-pidhānam—co zahrnuje všechny žádosti; nija-pāda-pallavam—Své vlastní lotosové nohy.
Nejvyšší Pán plní hmotné touhy oddaného, jenž se na Něho s takovými pohnutkami obrací, ale nedává mu požehnání, která by ho vedla k žádostem o další požehnání. Ochotně mu ovšem poskytuje útočiště u Svých lotosových nohou, i když se o ně neucházel, a toto útočiště uspokojuje všechny touhy, které oddaný má. To je zvláštní milost Nejvyšší Osobnosti.
Oddaní, o nichž se hovoří v minulém verši, přicházejí za Nejvyšší Osobností Božství s hmotnými motivy, ale tento verš vysvětluje, jak jsou takoví oddaní od těchto tužeb osvobozeni. Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) radí:
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
“Ať už je člověk prostý všech hmotných tužeb, plný hmotných tužeb, nebo si přeje splynout s Nejvyšším, má se zaměstnat oddanou službou.” Takto nejenže budou touhy oddaného splněny, ale jednoho dne si již nebude přát nic jiného než sloužit lotosovým nohám Pána. Ten, kdo slouží Pánu s určitým motivem, se nazývá sakāma-bhakta a ten, kdo Mu slouží bez motivů, se nazývá akāma-bhakta. Kṛṣṇa je tak milostivý, že mění sakāma-bhaktu v akāma-bhaktu. Čistého oddaného, akāma-bhaktu, který nemá žádné hmotné pohnutky, uspokojuje samotná služba lotosovým nohám Pána. To potvrzuje Bhagavad-gītā (6.22): yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ — slouží-li někdo lotosovým nohám Pána, nepřeje si již nic víc. To je nejvyšší stádium oddané služby. Pán je i k sakāma-bhaktovi, motivovanému oddanému, natolik laskavý, že uspokojuje jeho touhy takovým způsobem, aby se jednoho dne stal akāma-bhaktou. Dhruva Mahārāja se například stal bhaktou s cílem získat lepší království, než měl jeho otec, ale nakonec se z něho stal akāma-bhakta a řekl Pánovi: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce — “Můj milý Pane, jsem velmi spokojen se samotnou službou Tvým lotosovým nohám. Netoužím po žádném hmotném zisku.” Někdy se stává, že malé dítě jí něco špinavého, ale rodiče mu to vezmou a dají mu sandeś nebo jinou sladkost. Oddaní toužící po hmotných požehnáních jsou přirovnáni právě k takovým dětem. Pán je tak laskavý, že odstraní jejich hmotné touhy a dá jim to nejvyšší požehnání. I pro hmotné cíle tedy člověk nemá uctívat nikoho jiného než Nejvyšší Osobnost Božství; musí se plně zaměstnat oddanou službou Pánu, aby se mu všechny jeho touhy splnily, a nakonec se bude moci vrátit domů, zpátky k Bohu. To vysvětluje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.37—39, 41):
Anyakāmī — oddaný si může přát něco jiného než službu lotosovým nohám Pána; yadi kare kṛṣṇera bhajana — ale pokud slouží Pánu Kṛṣṇovi; nā māgiteha kṛṣṇa tāre dena sva-caraṇa — Kṛṣṇa mu poskytne útočiště u Svých lotosových nohou, i když se o ně neucházel. Kṛṣṇa kahe — Pán říká; āmā bhaje — “On Mi slouží”; māge viṣaya-sukha — “ale touží po hmotném smyslovém požitku”. Amṛta chāḍi' viṣa māge — “Takový oddaný je jako člověk, který chce místo nektaru jed.” Ei baḍa mūrkha — “To je jeho hloupost.” Āmi—vijña. “Ale Já jsem zkušený.” Ei mūrkhe ’viṣaya' kene diba — “Proč bych měl takovému hlupákovi dávat špínu hmotného požitku?” Sva-caraṇāmṛta — “Raději mu poskytnu útočiště u Svých lotosových nohou.” ’Viṣaya' bhulāiba — “Nechám ho zapomenout na všechny hmotné touhy.” Kāma lāgi' kṛṣṇa bhaje — když někdo slouží Pánu pro smyslový požitek; paya kṛṣṇa-rase — výsledkem bude, že nakonec získá chuť sloužit Pánovým lotosovým nohám. Kāma chāḍi' 'dāsa' haite haya abhilāṣe — poté se vzdá všech hmotných tužeb a bude se chtít stát věčným služebníkem Pána.