No edit permissions for Čeština

SLOKA 5

martyāvatāras tv iha martya-śikṣaṇaṁ
rakṣo-vadhāyaiva na kevalaṁ vibhoḥ
kuto ’nyathā syād ramataḥ sva ātmanaḥ
sītā-kṛtāni vyasanānīśvarasya

martya—jako lidská bytost; avatāraḥ—Jehož inkarnace; tu—ovšem; iha—v hmotném světě; martya-śikṣaṇam—pro poučení všech živých bytostí, zvláště lidí; rakṣaḥ-vadhāya—zabít démona Rāvaṇu; eva—jistě; na—ne; kevalam—pouze; vibhoḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; kutaḥ — odkud; anyathā—jinak; syāt—bylo by; ramataḥ—toho, kdo si užívá; sve—v Sobě; ātmanaḥ—duchovní totožnost vesmíru; sītā—manželky Pána Rāmacandry; kṛtāni—objevující se kvůli odloučení; vyasanāni — všechno soužení; īśvarasya—Nejvyšší Osobnosti Božství.

Bylo určeno, že Rāvaṇu, vůdce Rākṣasů, nemůže zabít nikdo jiný než člověk, a z toho důvodu se Pán Rāmacandra, Nejvyšší Osobnost Božství, zjevil v lidské podobě. Jeho posláním však nebylo pouze zabít Rāvaṇu, ale také poučit smrtelné bytosti, že hmotné štěstí soustředěné kolem sexu neboli kolem vlastní manželky je příčinou mnoha strastí. Pán je soběstačná Nejvyšší Osobnost Božství a pro nic nemusí naříkat. Proč by jinak zakoušel tolik strádání kvůli únosu matky Sīty?

Když se Pán zjevuje v tomto vesmíru v podobě lidské bytosti, činí tak ze dvou důvodů, jak uvádí Bhagavad-gītā (4.9): paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām — aby zničil démony a ochránil oddané. Oddané chrání nejen tak, že je těší Svou osobní přítomností, ale také je učí v zájmu toho, aby nepoklesli z oddané služby. Pán Rāmacandra Svým osobním příkladem učil oddané, že je lépe se neženit, neboť tomu bude nepochybně následovat mnoho strastí. Śrīmad-Bhāgavatam (7.9.45) potvrzuje:

yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tucchaṁ
kaṇḍūyanena karayor iva duḥkha-duḥkham
tṛpyanti neha kṛpaṇā bahu-duḥkha-bhājaḥ
kaṇḍūtivan manasijaṁ viṣaheta-dhīraḥ

Rodinný život, který je ústupkem pro sex, obvykle přijímají kṛpaṇové — ti, kdo nejsou pokročilí v duchovním poznání, a jsou tedy opakem brāhmaṇů. Znovu a znovu holdují sexu, přestože to přináší mnohé útrapy. Toto je varování pro oddané. Přestože je Pán Śrī Rāmacandra přímo Nejvyšší Osobnost Božství, za účelem poučit oddané a celou lidskou společnost podstoupil mnohá strádání způsobená tím, že přijal manželku, matku Sītu. Těmto potížím se podrobil samozřejmě jen pro naše poučení; ve skutečnosti nemá nikdy důvod pro něco naříkat.

Dalším aspektem Pánových pokynů je, že ten, kdo přijme manželku, musí být věrným manželem a poskytovat jí plnou ochranu. Lidská společnost se dělí na dvě třídy — na ty, kdo striktně dodržují náboženské zásady, a na oddané. Obě třídy chtěl Pán Rāmacandra Svým osobním příkladem poučit, jak plně přijmout disciplínu náboženského systému a být milovaným a svědomitým manželem. Jinak neměl jediný důvod tyto zdánlivé strasti podstupovat. Ten, kdo striktně dodržuje náboženské zásady, nesmí zanedbat zajišťování veškerých prostředků pro úplnou ochranu své manželky. To může způsobovat určité útrapy, ale člověk je přesto musí snést. Je to je povinnost věrného manžela a Pán Rāmacandra Svým osobním příkladem předvedl, jak ji plnit. Sám mohl ze Své energie blaženosti vytvořit stovky a tisíce Sītādevī, ale aby ukázal povinnost věrného manžela, zachránil Sītu z rukou Rāvaṇy, jehož navíc zabil společně se všemi členy jeho rodiny.

Dalším aspektem učení Pána Rāmacandry je, že i když Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho oddaní mohou zdánlivě zakoušet hmotná strádání, ve skutečnosti s nimi nemají nic společného. Za všech okolností jsou to mukta-puruṣové, osvobozené osoby. V Caitanya-bhāgavatě je proto řečeno:

yata dekha vaiṣṇavera vyavahāra duḥkha
niścaya jāniha tāhā paramānanda-sukha

Vaiṣṇava díky vykonávání oddané služby neochvějně setrvává ve stavu neochvějné transcendentální blaženosti. Ačkoliv to může vypadat, že trpí hmotnými bolestmi, jeho stav se nazývá transcendentální blaženost v odloučení (viraha). Pocity, které milenec a milovaná prožívají při vzájemném odloučení, jsou ve skutečnosti velice blažené, i když zdánlivě bolestné. Odloučení Pána Rāmacandry od Sītādevī a následné strádání, které zakoušeli, jsou tedy jen další ukázkou transcendentální blaženosti. To je názor Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura.

« Previous Next »