SLOKA 7
kā tvaṁ cikīrṣasi ca kiṁ muni-varya śaile
māyāsi kāpi bhagavat-para-devatāyāḥ
vijye bibharṣi dhanuṣī suhṛd-ātmano ’rthe
kiṁ vā mṛgān mṛgayase vipine pramattān
kā—kdo; tvam—jsi; cikīrṣasi—snažíš se dělat; ca—také; kim—co; muni-varya—ó nejlepší muni; śaile—na této hoře; māyā—iluzorní energie; asi—jsi; kāpi—nějaká; bhagavat—Nejvyšší Osobnost Božství; para-devatāyāḥ—transcendentálního Pána; vijye—bez tětiv; bibharṣi—neseš; dhanuṣī—dva luky; suhṛt—příteli; ātmanaḥ—sobě; arthe—kvůli; kim vā—nebo; mṛgān—lesní zvířata; mṛgayase—snažíš se lovit; vipine — v tomto lese; pramattān—poblouzněná hmotnou energií.
Princ mylně oslovil Apsaru: Kdo jsi, ó nejlepší ze světců? Proč jsi na této hoře a co chceš učinit? Jsi jednou z iluzorních energií Nejvyšší Osobnosti Božství? Vypadá to, jako kdybys nesl dva luky bez tětiv. Z jakého důvodu je neseš? Sleduješ tím nějaký vlastní cíl nebo to děláš pro nějakého přítele? Možná s nimi chceš zabíjet poblouzněná zvířata v tomto lese.
Āgnīdhru během jeho askeze v lese uchvátily pohyby Pūrvacitti — dívky, kterou poslal Pán Brahmā. Bhagavad-gītā uvádí: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ — člověk, jehož posedne chtíč, ztrácí svou inteligenci. Āgnīdhra, který ztratil svou inteligenci, tedy nedokázal rozeznat, zda byla Pūrvacitti mužského či ženského pohlaví. Mylně ji považoval za muni-putru, syna světce žijícího v lese, a oslovil ji titulem muni-varya. Protože ale byla velice krásná, nemohl uvěřit, že se jedná o chlapce. Začal tedy zkoumat její rysy. Nejprve si všiml jejího obočí, které bylo tak výmluvné, že uvažoval, zda tento chlapec či dívka není māyā Nejvyšší Osobnosti Božství. Slova použitá v této souvislosti jsou bhagavat-para-devatāyāḥ. Devatāḥ, polobozi, patří všichni do hmotného světa, zatímco Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je vždy nad tímto hmotným světem, a proto je známý jako para-devatā. Hmotný svět je nesporně výtvorem māyi, ale je stvořen na pokyn para-devaty, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā potvrzuje (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram), že māyā není při stvoření hmotného světa nejvyšší autoritou. Māyā jedná jménem Kṛṣṇy.
Obočí Pūrvacitti bylo tak krásné, že je Āgnīdhra přirovnal k lukům bez tětiv. Zeptal se proto, zda měly být použity pro její vlastní záměry nebo pro někoho jiného. Její obočí bylo jako luky určené k zabíjení lesních zvířat. Tento hmotný svět je jako velký les a jeho obyvatelé jsou jako lesní zvířata — jeleni, tygři a podobně — určená k zabití. Tím, kdo zabíjí, je obočí krásných žen. Všichni muži světa jsou uchváceni krásou něžného pohlaví a zabíjeni luky bez tětiv, ale oni nevidí, jak je māyā zabíjí. To, že jsou zabíjeni, je však skutečnost (bhūtvā bhūtvā pralīyate). Āgnīdhra díky své tapasyi chápal, jak māyā jedná pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství.
Slovo pramattān je rovněž významné. Pramatta označuje toho, kdo nedokáže ovládat své smysly. Lidé, kteří jsou pramatta či vimūḍha, vykořisťují celý hmotný svět. Prahlāda Mahārāja proto řekl:
śoce tato vimukha-cetasa indriyārtha-
māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān
“Hnijí v hmotných činnostech pro pomíjivé hmotné štěstí a maří své životy tím, že ve dne v noci dřou jen pro smyslový požitek, aniž by je přitahovala láska k Bohu. Naříkám pro ně a vymýšlím různé plány, jak je vysvobodit ze zajetí māyi.” (Bhāg. 7.9.43) Karmī, kteří velmi odhodlaně usilují o smyslový požitek, jsou v śāstrách vždy označeni pojmy, jako je pramatta, vimukha či vimūḍha. Zabíjí je māyā. Ten, kdo je apramatta—duševně zdravý, rozvážný člověk, dhīra — však dobře ví, že prvořadou povinností každé lidské bytosti je sloužit Nejvyšší Osobě. Māyā je neustále připravená zabíjet ty, kdo jsou pramatta, svými neviditelnými luky a šípy. Právě na to se Āgnīdhra tázal Pūrvacitti.