Tato kapitola popisuje, jakým způsobem přijímají všechny planetární soustavy útočiště u Polárky, Dhruvaloky. Souhrn těchto planetárních soustav je zde označen také jako Śiśumāra, další expanze vnějšího těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Dhruvaloka, sídlo Pána Viṣṇua v tomto vesmíru, se nachází ve vzdálenosti 1 300 000 yojanů od sedmi hvězd. V planetární soustavě Dhruvaloky jsou planety boha ohně, Indry, Prajāpatiho, Kaśyapy a Dharmy, kteří mají všichni velkou úctu k významnému oddanému Dhruvovi, jenž sídlí na Polárce. Všechny planetární soustavy obíhají na popud věčného času kolem Dhruvaloky jako voli připoutaní ke středovému čepu. Ti, kdo uctívají virāṭ-puruṣu, vesmírnou podobu Pána, si celý tento rotující systém planet představují jako zvíře zvané śiśumāra. Tato imaginární śiśumāra je další podoba Pána. Její hlava směřuje dolů a tělo vypadá jako stočený had. Na konci jejího ocasu je Dhruvaloka, dále se na ocasu nacházejí Prajāpati, Agni, Indra a Dharma a u jeho kořene jsou Dhātā a Vidhātā. V oblasti pasu je sedm velkých světců. Celé tělo śiśumāry se stáčí ke své pravé straně a podobá se spirále hvězd. Na pravé straně této spirály se nachází čtrnáct hlavních souhvězdí, z nichž první se jmenuje Abhijit a poslední Punarvasu, a na levé straně je dalších čtrnáct význačných souhvězdí, z nichž první je Puṣyā a poslední Uttarāṣāḍhā. Souhvězdí Punarvasu a Puṣyā jsou na bocích śiśumāry (pravém a levém) a souhvězdí Ārdrā a Aśleṣā jsou na její pravé a levé noze. I další souhvězdí jsou podle výpočtů védských astronomů umístěny v neměnném postavení na různých stranách této planetární soustavy Śiśumāra. Yogīni uctívají planetární soustavu Śiśumāra, která se odborně nazývá kuṇḍalini-cakra, aby soustředili svou mysl.