Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Svému oddanému nabídne hmotné štěstí, nejedná se o Jeho skutečnou přízeň. Polobozi, kteří jsou pyšní na své hmotné bohatství, se k Pánu modlí jen o hmotné štěstí, protože nic lepšího neznají. Oddaní jako Prahlāda Mahārāja však nestojí nejen o hmotné štěstí, ale dokonce ani o osvobození z hmotných pout, přestože toho lze dosáhnout pouhým zpíváním svatého jména Pána, dokonce i s nesprávnou výslovností.