SLOKA 40
bhū-dvīpa-varṣa-sarid-adri-nabhaḥ-samudra-
pātāla-diṅ-naraka-bhāgaṇa-loka-saṁsthā
gītā mayā tava nṛpādbhutam īśvarasya
sthūlaṁ vapuḥ sakala-jīva-nikāya-dhāma
bhū — této planety Země; dvīpa — a jiných planetárních soustav; varṣa — území; sarit — řeky; adri — hory; nabhaḥ — nebe; samudra — oceány; pātāla — nižší planety; dik — směry; naraka — pekelné planety; bhāgaṇa-loka — svítící tělesa a vyšší planety; saṁsthā — postavení; gītā — popsáno; mayā — mnou; tava — tobě; nṛpa — ó králi; adbhutam — úžasné; īśvarasya — Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; sthūlam — hrubé; vapuḥ — tělo; sakala-jīva-nikāya — veškerých živých bytostí; dhāma — které je místem spočinutí.
Můj milý králi, nyní jsem ti popsal tuto planetu Zemi a jiné planetární soustavy s jejich územími (varṣami), řekami a horami. Popsal jsem také nebe, oceány, nižší planetární soustavy, všechny směry, pekelné planetární soustavy a hvězdy. To vše tvoří virāṭ-rūpu, Pánovu gigantickou hmotnou podobu, na níž spočívají všechny živé bytosti. Tak jsem popsal úžasnou expanzi vnějšího těla Pána.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté šesté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Popis pekelných planet”.
— Dokončeno v chrámu Pañca-tattvy v Honolulu, 5.června 1975
Jeho Božská Milost Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja Prabhupāda napsal ve svém díle Gauḍīya-bhāṣya dodatečnou poznámku, jejíž překlad následuje. Učenci s úplným poznáním všech védských písem se shodují na tom, že inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jsou nespočetné. Tyto inkarnace jsou řazeny do dvou skupin — prābhava a vaibhava. V písmech stojí, že inkarnace prābhava se také dělí do dvou skupin — ty, které se nazývají věčné, a ty, které nejsou jasně popsány. V tomto pátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (ve třetí až šesté kapitole) se nachází popis Ṛṣabhadeva, ale chybí obšírný popis Jeho duchovních činností. Proto je Ṛṣabhadeva řazen do druhé skupiny inkarnací prābhava. Ve třináctém verši třetí kapitoly prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno:
aṣṭame merudevyāṁ tu
nābher jāta urukramaḥ
darśayan vartma dhīrāṇāṁ
sarvāśrama-namaskṛtam
“Pán Viṣṇu se v osmé inkarnaci zjevil jako syn Mahārāje Nābhiho (syna Āgnīdhry) a jeho manželky Merudevī. Vyjevil cestu dokonalosti, životní stádium paramahaṁsy, které uctívají všichni následovníci varṇāśrama-dharmy.” Ṛṣabhadeva je Nejvyšší Osobnost Božství a Jeho tělo je duchovní (sac-cid-ānanda-vigraha). Může tedy vyvstat otázka, jak je možné, že kálel a močil. Gauḍīya vedānta ācārya Baladeva Vidyābhūṣaṇa na tuto otázku odpověděl ve své knize Siddhānta-ratna (první část, text 65-68). Nedokonalí lidé upozorňují na Ṛṣabhadevovo kálení a močení, což představuje námět studia neoddaných, kteří nechápou duchovní postavení transcendentálního těla. V tomto pátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (5.6.11) je dokonale popsána zmatenost materialistů současného věku. Na jiném místě pátého zpěvu (5.5.19) Ṛṣabhadeva uvedl: idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam — “Toto Mé tělo je pro materialisty nepochopitelné.” To potvrzuje i Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobě, neboť neznají Mou transcendentální povahu a Mou svrchovanou vládu nad vším, co existuje.” Lidskou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství je nanejvýš obtížné pochopit a pro obyčejného člověka je prakticky nepředstavitelná. Proto Ṛṣabhadeva přímo vysvětlil, že Jeho tělo je na duchovní úrovni. Ṛṣabhadeva tedy ve skutečnosti nekálel a nemočil. I když to tak navenek vypadalo, tyto Jeho činnosti byly také transcendentální a žádný obyčejný člověk je nemůže napodobit. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu také stojí, že Ṛṣabhadevovy výkaly a moč vydávaly transcendentální vůni. Člověk může Ṛṣabhadeva napodobovat, ale nemůže Ho napodobit v tom, že jeho výkaly budou vonět.
Ṛṣabhadevovy činnosti tedy nepodporují tvrzení určité skupiny lidí, která je známá jako arhat a jejíž členové se někdy prohlašují za Ṛṣabhadevovy následovníky. Jak ale mohou být Jeho následovníky, když jednají proti védským zásadám? Śukadeva Gosvāmī vypráví, že poté, co se král Koṅky, Veṅky a Kuṭaky dozvěděl o činnostech Pána Ṛṣabhadeva, vytvořil systém náboženských zásad známý jako arhat. Tyto zásady nebyly v souladu s védskými principy, a proto se nazývají pāṣaṇḍa-dharma. Členové společenství arhat považovali Ṛṣabhadevovy činnosti za hmotné. Ṛṣabhadeva je však inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je na transcendentální úrovni a nikdo se Mu nemůže rovnat.
Ṛṣabhadeva Osobně projevil činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam (5.6.8) uvádí: dāvānalas tad vanam ālelihānaḥ saha tena dadāha — na závěr Ṛṣabhadevových zábav spálil velký lesní požár na popel celý les i Pánovo tělo. Stejným způsobem Ṛṣabhadeva spálil na popel lidskou nevědomost. V pokynech, které dal Svým synům, projevil vlastnosti paramahaṁsy. Zásady společenství arhat však neodpovídají Ṛṣabhadevovu učení.
Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa poznamenává, že v osmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je další popis Ṛṣabhadeva, který se však liší od Ṛṣabhadeva, Jehož popisuje tento zpěv.
Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa remarks that in the Eighth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam there is another description of Ṛṣabhadeva, but that Ṛṣabhadeva is different from the one described in this canto.
KONEC PÁTÉHO ZPĚVU