Tato kapitola popisuje neposkvrněný charakter krále Nābhiho, nejstaršího Āgnīdhrova syna. Jelikož Mahārāja Nābhi toužil po synech, podrobil se tvrdé askezi. Společně se svou manželkou vykonal mnoho obětí a uctíval Pána Viṣṇua, vládce všech obětí. Nejvyšší Pán je ke Svým oddaným velice laskavý a úsilí Mahārāje Nābhiho Jej velice potěšilo. Osobně se před králem zjevil ve Své čtyřruké podobě a kněží, kteří vykonávali oběti, se k Němu začali modlit. Modlili se o syna, jako je Pán, a Pán Viṣṇu přistoupil na to, že se narodí z lůna Merudevī, manželky krále Nābhiho, a inkarnuje jako král Ṛṣabhadeva.