SLOKA 14
ko vā iha te ’parājito ’parājitayā māyayānavasita-padavyānāvṛta-matir viṣaya-viṣa-rayānāvṛta-prakṛtir anupāsita-mahac-caraṇaḥ.
kaḥ vā—kdo je ten člověk; iha—v tomto hmotném světě; te—Tebe, ó vznešený; aparājitaḥ—nepřemožený; aparājitayā—nepřemožitelnou; māyayā—iluzorní energií; anavasita-padavya—jejíž cestu nelze zjistit; anāvṛta-matiḥ—jehož inteligence není zmatená; viṣaya-viṣa—hmotného požitku, který je jako jed; raya—působením; anāvṛta—nezahalená; prakṛtiḥ—jehož povaha; anupāsita—bez uctívání; mahat-caraṇaḥ—lotosových nohou velkých oddaných.
Drahý Pane, jestliže člověk neuctívá lotosové nohy velkých oddaných, podlehne iluzorní energii a jeho inteligence bude zmatena. Najde se snad někdo, koho by neodnášely vlny hmotného požitku, které jsou jako jed? Tvá hmotná, iluzorní energie je nepřemožitelná. Nikdo nevidí její cestu a nikdo nemůže říci, jak působí.
Mahārāja Nābhi chtěl vykonávat velké oběti, aby zplodil syna. Syn mohl být sice na stejné úrovni s Nejvyšší Osobností Božství, ale taková hmotná touha — ať už velká či bezvýznamná — je vyvolána působením māyi. Oddaný nikdy netouží po ničem, co by přinášelo smyslový požitek. Oddanost je proto popsána jako stav bez hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnya). Každý podléhá vlivu māyi a je zapletený v síti různých hmotných tužeb, a ani Mahārāja Nābhi nebyl výjimkou. Osvobodit se od vlivu māyi je možné jedině službou velkým oddaným (mahac-caraṇa-sevā). Nikdo se nemůže osvobodit od vlivu māyi, aniž by uctíval lotosové nohy velkého oddaného. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto říká: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā — “Kdo se kdy osvobodil ze zajetí māyi, aniž by sloužil lotosovým nohám vaiṣṇavy?” Māyā je aparājita a její vliv je také aparājita. Bhagavad-gītā (7.14) potvrzuje:
daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
“Tuto Mou božskou energii sestávající ze tří kvalit hmotné přírody je obtížné překonat.”
Mocný vliv māyi může překonat jedině oddaný. Na tom, že Mahārāja Nābhi chtěl syna, nebylo nic špatného. Chtěl syna, který by byl jako Nejvyšší Osobnost Božství, nejlepší ze všech synů. Vlivem společnosti Pánova oddaného člověk přestane toužit po hmotném bohatství. To potvrzuje Caitanya-caritāmṛta, Madhya 22.54:
’’sādhu-saṅga", ’’sādhu-saṅga" sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya
a Madhya 22.51:
mahat-kṛpā vinā kona karme ’bhakti' naya
kṛṣṇa-bhakti dūre rahu, saṁsāra nahe kṣaya
Má-li někdo vážný zájem uniknout vlivu māyi a vrátit se domů, zpátky k Bohu, musí se stýkat se sādhuem (oddaným). To je výrok všech písem. Nepatrný okamžik ve společnosti oddaného může člověka vysvobodit ze zajetí māyi. Bez milosti čistého oddaného nelze získat svobodu. Společnost čistého oddaného je k dosažení láskyplné služby Pánu nezbytná. Bez sādhu-saṅgy, požehnání velkého oddaného, se ze zajetí māyi nikdo nevysvobodí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.32) říká Prahlāda Mahārāja:
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
Nikdo se nemůže stát čistým oddaným Pána, aniž by na svou hlavu přijal prach z nohou velkého oddaného (pāda-rajo-'bhiṣekam). Čistý oddaný je niṣkiñcana — nemá žádnou hmotnou touhu užívat si hmotného světa. U takového čistého oddaného musíme přijmout útočiště, abychom získali jeho vlastnosti. Čistý oddaný je vždy osvobozený od māyi a jejího vlivu.