SLOKA 20
barhiṣi tasminn eva viṣṇudatta bhagavān paramarṣibhiḥ prasādito nābheḥ priya-cikīrṣayā tad-avarodhāyane merudevyāṁ dharmān darśayitu-kāmo vāta-raśanānāṁ śramaṇānām ṛṣīṇām ūrdhva-manthināṁ śuklayā tanuvāvatatāra.
barhiṣi—v obětní aréně; tasmin—té; eva—takto; viṣṇu-datta—ó Mahārāji Parīkṣite; bhagavān—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; parama-ṛṣibhiḥ—velkými mudrci; prasāditaḥ—uspokojen; nābheḥ priya-cikīrṣayā—potěšit krále Nābhiho; tat-avarodhāyane—v jeho manželce; merudevyām—Merudevī; dharmān—náboženské zásady; darśayitu-kāmaḥ — přál si ukázat, jak vykonávat; vāta-raśanānām—sannyāsīnů (kteří nemají téměř žádný oděv); śramaṇānām—vānaprasthů; ṛṣīṇām—velkých mudrců; ūrdhva-manthinām—brahmacārīnů; śuklayā tanuvā—ve Své původní duchovní podobě, která je nad kvalitami hmotné přírody; avatatāra — zjevil se jako inkarnace.
Ó Viṣṇudatto, Parīkṣite Mahārāji, velcí mudrci na oné oběti potěšili Nejvyšší Osobnost Božství. Pán se proto rozhodl Osobně předvést způsob plnění náboženských zásad (jak je dodržují brahmacārīni, sannyāsīni, vānaprasthové a gṛhasthové vykonávající obřady) a také uspokojit touhu Mahārāje Nābhiho. Zjevil se proto jako syn Merudevī ve Své původní duchovní podobě, která je nad kvalitami hmotné přírody.
Když se Nejvyšší Pán zjevuje či sestupuje jako inkarnace do tohoto hmotného světa, nepřijímá tělo, které je výtvorem tří kvalit hmotné přírody (sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy). Māyāvādští filozofové tvrdí, že neosobní Bůh se zjevuje v tomto hmotném světě tak, že přijímá tělo v sattva-guṇě. Śrīla Viśvanātha Cakravartī prohlašuje, že slovo śukla znamená “sestávající ze śuddha-sattvy”. Pán Viṣṇu sestupuje ve Své podobě śuddha-sattvy. Śuddha-sattva označuje sattva-guṇu, která není nikdy znečištěná. V hmotném světě je i kvalita dobra (sattva-guṇa) znečištěná příměsmi rajo-guṇy a tamo-guṇy. Sattva-guṇa, jež není nikdy znečištěná rajo-guṇou a tamo-guṇou, se nazývá śuddha-sattva. Sattvaṁ viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhāg. 4.3.23). To je úroveň vasudeva, na které lze vnímat Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva. V Bhagavad-gītě (4.7) Samotný Śrī Kṛṣṇa říká:
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a narůstá bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době Osobně sestoupím.”
Nejvyššího Pána — na rozdíl od obyčejných živých bytostí — nenutí ke zrození kvality hmotné přírody. Zjevuje se, aby ukázal, jak plnit úlohu lidské bytosti (dharmān darśayitu-kāma). Slovo dharma je určeno pro lidské bytosti a nikdy se nepoužívá v souvislosti s nižšími bytostmi, jako jsou zvířata. Lidé si bohužel někdy vymýšlejí vlastní dharmu bez ohledu na Nejvyššího Pána. Dharmu ve skutečnosti nemůže vytvořit člověk. Dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam. (Bhāg. 6.3.19) Dharmu ustanovuje Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako zákony vydává vláda státu. Člověkem vytvořená dharma nemá žádný smysl. Śrīmad-Bhāgavatam označuje tuto umělou dharmu za kaitava-dharmu, podvodné náboženství. Nejvyšší Pán sesílá avatāra (inkarnaci), aby lidskou společnost učil správnému plnění náboženských zásad. Tyto náboženské zásady představují bhakti-mārgu. Sám Nejvyšší Pán říká v Bhagavad-gītě: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Ṛṣabhadeva, syn Mahārāje Nābhiho, se zjevil na Zemi, aby kázal zásady náboženství — to bude vysvětleno v páté kapitole tohoto pátého zpěvu.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke třetí kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zjevení Ṛṣabhadeva z lůna Merudevī, manželky krále Nābhiho”.