SLOKA 6
parijanānurāga-viracita-śabala-saṁśabda-salila-sita-kisalaya-tulasikā-dūrvāṅkurair api sambhṛtayā saparyayā kila parama parituṣyasi.
parijana—Tvými služebníky; anurāga—ve velké extázi; viracita—vykonávané; śabala—s třesoucím se hlasem; saṁśabda—s modlitbami; salila—voda; sita-kisalaya—větvičky s mladými lístky; tulasikā—lístky tulasī; dūrvā-aṅkuraiḥ—a s čerstvě vyrostlou trávou; api—také; sambhṛtayā — vykonaným; saparyayā—uctíváním; kila—vskutku; parama—ó Nejvyšší Pane; parituṣyasi—jsi uspokojen.
Ó Nejvyšší Pane, jsi v každém ohledu úplný. Jsi jistě velice spokojený, když se k Tobě Tvoji oddaní modlí chvějícím se hlasem a v extázi Ti přinášejí lístky tulasī, vodu, větvičky s mladými lístky a čerstvě vyrostlou trávu. To Tě nepochybně uspokojuje.
K uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství člověk nepotřebuje velký majetek, vzdělání či bohatství. Je-li plně pohroužený v lásce a extázi, stačí, když obětuje květ a trochu vody. Jak uvádí Bhagavad-gītā: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ yo me bhaktyā prayacchati — “Jestliže Mi někdo obětuje s láskou a oddaností lístek, květ, ovoce nebo vodu, přijmu to.” (Bg. 9.26)
Nejvyššího Pána může potěšit jedině oddaná služba; proto je zde řečeno, že Pán je uspokojen oddaností a ničím jiným. Hari-bhakti-vilāsa uvádí citát z Gautamīya-tantry:
tulasī-dala-mātreṇa
jalasya culukena vā
vikrīṇīte svam ātmānaṁ
bhaktebhyo bhakta-vatsalaḥ
“Śrī Kṛṣṇa, Jenž má nesmírně rád Své oddané, se prodává oddanému, který Mu nabízí pouhý lístek tulasī a plnou dlaň vody.” Nejvyšší Pán je ke Svému oddanému tak bezpříčinně milostivý, že i ten nejchudší člověk Mu může s oddaností obětovat trochu vody a květ, a tak Ho potěšit. To je projev Pánových láskyplných vztahů ke Svým oddaným.