SLOKA 13
yavīyāṁsa ekāśītir jāyanteyāḥ pitur ādeśakarā mahā-śālīnā mahā-śrotriyā yajña-śīlāḥ karma-viśuddhā brāhmaṇā babhūvuḥ.
yavīyāṁsaḥ—mladší; ekāśītiḥ—osmdesát jedna; jāyanteyāḥ—synové Jayantī, manželky Ṛṣabhadeva; pituḥ—svého otce; ādeśakarāḥ—následovali příkaz; mahā-śālīnāḥ—dobrého chování, ušlechtilí; mahā-śrotriyāḥ — s důkladnou znalostí Ved; yajña-śīlāḥ—zkušení ve vykonávání obřadů; karma-viśuddhāḥ—velmi čistí ve svém jednání; brāhmaṇāḥ—kvalifikovanými brāhmaṇy; babhūvuḥ—stali se.
Kromě výše uvedených devatenácti měli Ṛṣabhadeva a Jayantī osmdesát jedna dalších, mladších synů. Na příkaz svého otce si všichni osvojili vytříbené, ušlechtilé chování, čistotu v jednání a důkladnou znalost Ved, jakož i vykonávání védských obřadů. Všichni se tak stali dokonale kvalifikovanými brāhmaṇy.
Z tohoto verše získáváme cennou informaci o tom, jak kvalifikace jednotlivých tříd závisí na vlastnostech a činnostech. Ṛṣabhadeva byl jakožto král bezpochyby kṣatriyou. Měl sto synů, z nichž deset jednalo jako kṣatriyové a vládlo této planetě. Devět synů se stalo vynikajícími kazateli Śrīmad-Bhāgavatamu (mahā-bhāgavaty) — tím je řečeno, že překonali postavení brāhmaṇů. Z dalších jednaosmdesáti synů se stali vysoce kvalifikovaní brāhmaṇové. To jsou některé praktické příklady, jak může člověk dosáhnout způsobilosti pro určitý druh činnosti tím, že se pro ni kvalifikuje; nikoliv zrozením. Všichni synové Mahārāje Ṛṣabhadeva byli původem kṣatriyové, ale díky svým vlastnostem se někteří stali kṣatriyi a jiní brāhmaṇy. Devět z nich se stalo kazateli Śrīmad-Bhāgavatamu (bhāgavata-dharma-darśanāḥ), což znamená, že překonali kategorie kṣatriyů i brāhmaṇů.