SLOKA 3
ye vā mayīśe kṛta-sauhṛdārthā
janeṣu dehambhara-vārtikeṣu
gṛheṣu jāyātmaja-rātimatsu
na prīti-yuktā yāvad-arthāś ca loke
ye—ti, kdo; vā—nebo; mayi—ke Mně; īśe—Nejvyšší Osobnosti Božství; kṛta-sauhṛda-arthāḥ—velmi dychtiví vyvinout lásku (ve vztahu dāsya, sakhya, vātsalya či mādhurya); janeṣu—k lidem; dehambhara-vārtikeṣu — kteří se zajímají pouze o udržování těla, nikoliv o duchovní osvobození; gṛheṣu—k domovu; jāyā—manželka; ātma-ja—děti; rāti—majetek či přátelé; matsu—sestávající z; na—ne; prīti-yuktāḥ—příliš připoutaní; yāvat-arthāḥ—kteří shromažďují pouze tolik, kolik potřebují pro život; ca—a; loke—v hmotném světě.
Ti, kdo si přejí obnovit vědomí Kṛṣṇy a posílit svou lásku k Bohu, neradi dělají něco, co se nepojí s Kṛṣṇou. Nezajímají se o styky s lidmi, kteří se stále jen zabývají udržováním svých těl — jedením, spaním, sexem a obranou. I když jsou třeba hospodáři, nelpí na svých domovech, manželkách, dětech, přátelích či bohatství. Zároveň nejsou lhostejní k vykonávání svých povinností. Takoví lidé shromažďují pouze tolik peněz, aby udrželi tělo a duši pohromadě.
Ten, kdo má skutečný zájem o duchovní pokrok — ať už je to impersonalista nebo oddaný — se nemá sdružovat s lidmi, kteří se prostřednictvím takzvaného civilizačního pokroku zajímají pouze o udržování těla. Člověk, jehož přitahuje duchovní život, nemá lpět na pohodlí domova ve společnosti manželky, dětí, přátel a tak dále. I když je gṛhastha a musí vydělávat na živobytí, měl by se spokojit jen s takovým výdělkem, aby udržel tělo a duši pohromadě. Nemá vlastnit více ani méně. Zde je naznačeno, že hospodář se má snažit vydělávat peníze pro vykonávání bhakti-yogy—śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Hospodář musí vést takový život, aby měl veškeré možnosti k naslouchání a opěvování. Má doma uctívat Božstva, pořádat festivaly, zvát přátele a rozdávat jim prasādam. Peníze má vydělávat pro tyto účely; ne pro uspokojování smyslů.