SLOKA 11
tasmin vāva kila sa ekalaḥ pulahāśramopavane vividha-kusuma-kisalaya-tulasikāmbubhiḥ kanda-mūla-phalopahāraiś ca samīhamāno bhagavata ārādhanaṁ vivikta uparata-viṣayābhilāṣa upabhṛtopaśamaḥ parāṁ nirvṛtim avāpa.
tasmin—v tom āśramu; vāva kila—vskutku; saḥ—Bharata Mahārāja; ekalaḥ—sám, jediný; pulaha-āśrama-upavane—v zahradách Pulaha-āśramu; vividha-kusuma-kisalaya-tulasikā-ambubhiḥ—s různými květy, větévkami a lístky tulasī, jakož i vodou; kanda-mūla-phala-upahāraiḥ—obětováním hlíz, kořenů a plodů; ca—a; samīhamānaḥ—vykonával; bhagavataḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství; ārādhanam—uctívání; viviktaḥ—očištěný; uparata—oproštěný od; viṣaya-abhilāṣaḥ—touha po hmotném smyslovém požitku; upabhṛta—zvyšoval; upaśamaḥ—vyrovnanost; parām—transcendentální; nirvṛtim—spokojenost; avāpa—získal.
Mahārāja Bharata žil sám v zahradách Pulaha-āśramu a sbíral různé květy, větévky a lístky tulasī. Přinášel také vodu z řeky Gaṇḍakī a různé plody, kořeny a hlízy. To vše obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a byl spokojený tím, že Ho uctíval. Jeho srdce se tak zbavilo veškerého znečištění a neměl sebemenší touhu po hmotném požitku—všechny jeho hmotné touhy zanikly. V tomto vyrovnaném stavu cítil naprostou spokojenost a plně se věnoval oddané službě.
Každý hledá klid mysli. Ten lze však získat jedině tehdy, když je člověk zcela prostý touhy po hmotném uspokojování smyslů a zaměstnaný oddanou službou Pánu. Bhagavad-gītā (9.26) uvádí: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ yo me bhaktyā prayacchati. Uctívání Pána není vůbec nákladné. Lze Mu obětovat lístek, květ, nějaké ovoce a trochu vody. Jsou-li tyto věci nabízeny s láskou a oddaností, Nejvyšší Pán je přijme. Tak se může člověk zbavit hmotných tužeb. Dokud si bude hmotné touhy udržovat, nemůže být šťastný. Jakmile se však zaměstná oddanou službou Pánu, jeho mysl se očistí od všech hmotných tužeb a dostaví se plná spokojenost.
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
“Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby tato oddaná služba plně uspokojila vlastní já, musí být nemotivovaná a nepřerušovaná. Prokazováním oddané služby Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, získává člověk okamžitě bezpříčinné poznání a odpoutanost od světa.” (Bhāg. 1.2.6-7)
To jsou pokyny Śrīmad-Bhāgavatamu, nejvyššího védského písma. Člověk možná není schopen jít do Pulaha-āśramu, ale ať už je kdekoliv, může být šťastný a oddaně sloužit Pánu výše uvedenými metodami.