SLOKA 14
paro-rajaḥ savitur jāta-vedo
devasya bhargo manasedaṁ jajāna
suretasādaḥ punar āviśya caṣṭe
haṁsaṁ gṛdhrāṇaṁ nṛṣad-riṅgirām imaḥ
paraḥ-rajaḥ—nad kvalitou vášně (v čisté kvalitě dobra); savituḥ — toho, kdo osvětluje celý vesmír; jāta-vedaḥ—čímž jsou splněny všechny touhy oddaného; devasya—Pána; bhargaḥ—vlastní záře; manasā—pouhým rozjímáním; idam—tento vesmír; jajāna—stvořil; su-retasā—duchovní energií; adaḥ—tento stvořený svět; punaḥ—znovu; āviśya — vstoupil; caṣṭe—dohlíží či udržuje; haṁsam—živá bytost; gṛdhrāṇam—toužící po hmotném požitku; nṛṣat—inteligenci; riṅgirām—tomu, kdo uvádí do pohybu; imaḥ—klaním se.
“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nachází v čisté kvalitě dobra. Osvětluje celý vesmír a Svým oddaným udílí veškerá požehnání. Stvořil tento vesmír ze Své vlastní duchovní energie, na základě Své touhy do něho vstoupil jako Nadduše a prostřednictvím Svých různých energií udržuje všechny živé bytosti, které touží po hmotném požitku. Uctivě se klaním Pánovi, Jenž je dárcem inteligence.”
Vládnoucím Božstvem Slunce je další expanze Nārāyaṇa, Jež osvětluje celý vesmír. Pán vstupuje do srdcí všech živých bytostí jako Nadduše, dává jim inteligenci a plní jejich hmotné touhy. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ — “Sídlím v srdci každého.” (Bg. 15.15)
Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Nadduše vstupuje do srdcí všech živých bytostí. Brahma-saṁhitā (5.35) uvádí: aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham — “Vstupuje do vesmíru i do atomu.” V Ṛg Vedě je vládnoucí Božstvo Slunce uctíváno touto mantrou: dhyeyaḥ sadā savitṛ-maṇḍala-madhya-vartī nārāyaṇaḥ sarasijāsana-sanniviṣṭaḥ. Nārāyaṇa sedí na Svém lotosovém květu uvnitř Slunce. Každá živá bytost má recitací této mantry přijmout útočiště u Nārāyaṇa, jakmile začne slunce vycházet. Podle moderních vědců spočívá hmotný svět na sluneční záři; díky ní obíhají všechny planety a roste vegetace. Máme také informace, že růstu bylin a rostlin napomáhá měsíční svit. Nārāyaṇa sídlící uvnitř Slunce ve skutečnosti udržuje celý vesmír, a proto je Ho třeba uctívat Gāyatrī mantrou nebo Ṛg mantrou.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Činnosti krále Bharaty”.