Bharata Mahārāja byl ve velice vznešeném postavení, ale přesto poklesl kvůli připoutanosti k mladému jelínkovi. Když se jednoho dne jako obvykle vykoupal v řece Gaṇḍakī a recitoval svoji mantru, viděl, že se k řece přišla napít březí laň. V tu chvíli se ozval hromový řev lva a laň se tak polekala, že namístě porodila kolouška. Poté dosáhla druhého břehu řeky, ale vzápětí nato zemřela. Mahārāja Bharata se nad osiřelým kolouškem slitoval, zachránil ho z vody, vzal ho do svého āśramu a láskyplně o něho pečoval. Postupně k němu přilnul a neustále na něho s láskou myslel. Jak jelínek rostl, stal se stálým společníkem Mahārāje Bharaty. Ten se o něho soustavně staral a postupně se natolik pohroužil do myšlenek na něho, že jeho mysl ztratila klid. Jak k němu čím dál více lnul, jeho oddaná služba slábla. I když se dokázal vzdát bohatého království, ulpěl na jelínkovi. Tak poklesl z úrovně praktikování mystické yogy. Jednoho dne se jelínek ztratil a Mahārāje Bharatu to tak znepokojilo, že se ho vydal hledat. Během hledání naříkal nad jeho ztrátou a přitom nešťastně spadl a zemřel. Jelikož byla jeho mysl pohroužená v myšlenkách na jelínka, přirozeně se v dalším životě narodil z lůna laně. Byl však duchovně značně pokročilý, a proto ani v těle jelena nezapomněl na své minulé činnosti. Chápal, jak poklesl ze svého vznešeného postavení, a s tímto vědomím opustil svou matku laň a vrátil se znovu do Pulaha-āśramu. V podobě jelena ukončil své plodonosné činnosti, a když zemřel, byl osvobozen ze zvířecího těla.