SLOKA 10
nūnaṁ hy āryāḥ sādhava upaśama-śīlāḥ kṛpaṇa-suhṛda evaṁ-vidhārthe svārthān api gurutarān upekṣante.
nūnam—vskutku; hi—jistě; āryāḥ—ti, kdo jsou civilizovaní; sādhavaḥ—světci; upaśama-śīlāḥ—i když zcela v životním stavu odříkání; kṛpaṇa-suhṛdaḥ—přátelé bezmocných; evaṁ-vidha-arthe—jednat podle takových zásad; sva-arthān api—i když své osobní zájmy; guru-tarān—velice důležité; upekṣante—zanedbá.
I ten, kdo je ve stavu odříkání, cítí nepochybně účast s trpícími živými bytostmi, je-li pokročilý. Člověk by měl jistě zanedbat své osobní zájmy — i když mohou být velice důležité — aby chránil toho, kdo se odevzdal.
Māyā je velice silná. Ve jménu dobročinnosti, lidumilství a komunismu lidé soucítí s trpícím lidstvem na celém světě. Dobrodinci a lidumilové si neuvědomují, že hmotné podmínky lidí není možné zlepšit. Ty jsou již dané vyšším řízením podle osobní karmy a nelze je změnit. Jediné, co můžeme udělat pro trpící bytosti dobrého, je snažit se je povznést k duchovnímu vědomí. Hmotné pohodlí nelze zvětšovat ani zmenšovat. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.18) je proto řečeno: tal labhyate duḥkhavad anyataḥ sukham — “Hmotné štěstí přichází samočinně a nezávisí na našem úsilí, stejně jako utrpení.” Hmotné štěstí a bolesti můžeme získat bez jakékoliv námahy. S hmotnými činnostmi bychom si neměli dělat starosti. Je-li někdo skutečně soucitný či schopný činit dobro pro druhé, měl by se snažit povznést lidi k vědomí Kṛṣṇy. Milostí Pána tak bude každý dělat duchovní pokrok. Bharata Mahārāja jednal uvedeným způsobem pro naše poučení. Měli bychom být velice opatrní, abychom se nenechali svést takzvanými veřejně prospěšnými činnostmi vykonávanými na tělesné úrovni. Za žádnou cenu bychom se neměli vzdát svého zájmu, kterým je dosažení přízně Pána Viṣṇua. Lidé to obvykle nevědí, nebo na to zapomínají. Obětují svůj původní zájem — dosáhnout Viṣṇuovy přízně — a zabývají se filantropickými činnostmi zaměřenými na tělesné pohodlí.