SLOKA 16
api bata sa vai kṛpaṇa eṇa-bālako mṛta-hariṇī-suto ’ho mamānāryasya śaṭha-kirāta-mater akṛta-sukṛtasya kṛta-visrambha ātma-pratyayena tad avigaṇayan sujana ivāgamiṣyati.
api—vskutku; bata—běda; saḥ—ten koloušek; vai—jistě; kṛpaṇaḥ—zarmoucený; eṇa-bālakaḥ—jelení mládě; mṛta-hariṇī-sutaḥ—potomek mrtvé laně; aho—ó; mama—mě; anāryasya—s tím nejhorším chováním; śaṭha—podvodníka; kirāta—nebo necivilizovaného domorodce; mateḥ—jehož mysl je taková; akṛta-sukṛtasya—prostý zbožných činností; kṛta-visrambhaḥ—vložil všechnu důvěru; ātma-pratyayena—jelikož předpokládal, že jsem stejný jako on; tat avigaṇayan—aniž by myslel na všechny tyto věci; su-janaḥ iva—jako dokonalý ušlechtilý člověk; agamiṣyati—zda se znovu vrátí.
Bharata Mahārāja uvažoval: Běda, jelínek je nyní bezmocný! Jsem teď velice nešťastný a má mysl je jako vychytralý lovec, neboť je neustále plná krutosti a sklonů podvádět. Tento jelínek ve mě vložil svou důvěru stejně, jako dobrý člověk, který přirozeně tíhne k náležitému chování, zapomene na darebáctví vychytralého přítele a začne mu důvěřovat. Vrátí se ke mně ještě ten jelínek a bude mi věřit, i když jsem dokázal, že si žádnou důvěru nezasloužím?
Bharata Mahārāja byl velice ušlechtilý a vznešený, a proto když se jelínek ztratil, pokládal se za neschopného a vyčítal si, že mu nedokázal poskytnout ochranu. Jelikož byl k němu tolik připoutaný, považoval ho za stejně ušlechtilého a vznešeného, jako byl on sám. Dle logiky ātmavan manyate jagat uvažuje každý o druhých podle toho, jaký je on sám. Mahārāja Bharata proto cítil, že ho jelínek opustil kvůli jeho nedbalosti a že se znovu vrátí, jelikož má ušlechtilé srdce.