SLOKA 17
api kṣemeṇāsminn āśramopavane śaṣpāṇi carantaṁ deva-guptaṁ drakṣyāmi.
api—kéž; kṣemeṇa—beze strachu díky nepřítomnosti tygrů a dalších zvířat; asmin—v této; āśrama-upavane—zahradě poustevny; śaṣpāṇi carantam—prochází se a spásá měkkou trávu; deva-guptam—pod ochranou polobohů; drakṣyāmi—uvidím.
Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?
Mahārāja Bharata si myslel, že zvíře bylo pod jeho ochranou nespokojené a opustilo ho, aby vyhledalo ochranu u polobohů. Přesto si však vroucně přál, aby ho znovu viděl ve svém āśramu, jak spásá měkkou trávu a nebojí se tygrů a dalších zvířat. Dokázal myslet jen na jelínka a na to, jak by ho bylo možné ochránit před vším nepříznivým. Z materialistického hlediska mohou být takové myšlenky chvályhodné, ale z duchovního hlediska král ve skutečnosti klesal ze svého vznešeného duchovního postavení a nadměrně se připoutával ke zvířeti. Kvůli této degradaci musel přijmout zvířecí tělo.