SLOKA 27
tadānīm api pārśva-vartinam ātmajam ivānuśocantam abhivīkṣamāṇo mṛga evābhiniveśita-manā visṛjya lokam imaṁ saha mṛgeṇa kalevaraṁ mṛtam anu na mṛta-janmānusmṛtir itaravan mṛga-śarīram avāpa.
tadānīm—tehdy; api—vskutku; pārśva-vartinam—vedle jeho smrtelného lože; ātma-jam—jeho vlastní syn; iva—jako; anuśocantam—naříkat; abhivīkṣamāṇaḥ—viděl; mṛge—na jelínka; eva—jistě; abhiniveśita-manāḥ—jeho mysl byla upřená; visṛjya—opustil; lokam—svět; imam—tento; saha—s; mṛgeṇa—jelínkem; kalevaram—jeho tělo; mṛtam — zemřel; anu—poté; na—ne; mṛta—zničené; janma-anusmṛtiḥ—vzpomínky na události před smrtí; itara-vat—jako druzí; mṛga-śarīram—tělo jelena; avāpa—dostal.
Když král umíral, viděl, že jelínek sedí vedle něho jako jeho vlastní syn a naříká nad jeho smrtí. Králova mysl byla upřená na jelínkovo tělo, a proto opustil tento svět, jelínka a své hmotné tělo (tak jako ti, kdo nemají vědomí Kṛṣṇy) a získal tělo jelena. Mělo to však jednu výhodu—i když ztratil lidské tělo a získal jelení, nezapomněl na události ze svého minulého života.
Bharata Mahārāja získal jelení tělo, ale ve srovnání s tím, jak druzí získávají různá těla podle stavu své mysli v okamžiku smrti, zde byl rozdíl. Druzí po smrti zapomenou na všechno, co se dělo v jejich minulých životech, ale Bharata Mahārāja nezapomněl. Bhagavad-gītā říká:
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
“Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.” (Bg. 8.6)
Živá bytost dostane po opuštění svého těla další tělo podle stavu své mysli v okamžiku smrti. Umírající člověk vždy myslí na to, v čem byl pohroužen během života. Podle tohoto zákona dostal Bharata Mahārāja tělo jelena, protože neustále myslel na svého jelínka a zapomněl na uctívání Nejvyššího Pána. Díky vrcholné úrovni své oddané služby však nezapomněl na události z minulého života. Toto zvláštní požehnání ho zachránilo před dalším úpadkem. Díky minulým činnostem v oddané službě byl odhodlaný završit svou oddanou službu i přesto, že se nacházel v těle jelena. Proto je zde řečeno: mṛtam — i když zemřel, anu — poté, na mṛta-janmānusmṛtir itaravat — nezapomněl na události ze svého minulého života, jako na ně zapomínají druzí. Jak uvádí Brahma-saṁhitā: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām (Bs. 5.54). Tím je dokázáno, že milostí Nejvyššího Pána nemůže dojít k tomu, aby byl oddaný přemožen. Kvůli svému vědomému zanedbání oddané služby může být na krátký čas potrestán, ale znovu svou oddanou službu obnoví a vrátí se domů, zpátky k Bohu.