SLOKA 7
taṁ tv eṇa-kuṇakaṁ kṛpaṇaṁ srotasānūhyamānam abhivīkṣyāpaviddhaṁ bandhur ivānukampayā rājarṣir bharata ādāya mṛta-mātaram ity āśrama-padam anayat.
tam—toho; tu—ale; eṇa-kuṇakam—kolouška; kṛpaṇam—bezmocného; srotasā—na vlnách; anūhyamānam—který plul; abhivīkṣya—když viděl; apaviddham—odloučeného od svých bližních; bandhuḥ iva—jako přítel; anukampayā—se soucitem; rāja-ṛṣiḥ bharataḥ—velký, svatý král Bharata; ādāya—vzal; mṛta-mātaram—který ztratil svou matku; iti—takto uvažoval; āśrama-padam—do āśramu; anayat—přinesl.
Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.
Zákony přírody fungují subtilním, nám neznámým způsobem. Mahārāja Bharata byl velký král, který byl velmi pokročilý v oddané službě. Téměř dosáhl úrovně láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, ale dokonce i z tohoto postavení mohl poklesnout na hmotnou úroveň. Bhagavad-gītā nás proto upozorňuje:
yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so 'mṛtatvāya kalpate
“Ó nejlepší z lidí (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a kdo zůstává za všech okolností klidný, je nepochybně hoden osvobození.” (Bg. 2.15)
Při usilování o duchovní záchranu a vysvobození z hmotného otroctví je třeba velké obezřelosti, neboť i malý nedostatek může způsobit, že znovu poklesneme do hmotné existence. Studiem činností Mahārāje Bharaty se můžeme naučit umění, jak se zcela zbavit veškeré hmotné připoutanosti. V dalších verších bude vyjeveno, že Bharata Mahārāja musel kvůli přehnanému soucitu s tímto malým jelínkem přijmout tělo jelena. Soucit bychom měli projevovat tím způsobem, že budeme pomáhat druhým k vzestupu z hmotné úrovně na duchovní; jinak se nám může kdykoliv stát, že náš duchovní pokrok bude pozastaven a poklesneme na hmotnou úroveň. Soucit Mahārāje Bharaty s kolouškem byl počátkem jeho pádu do hmotného světa.