SLOKA 9
aho batāyaṁ hariṇa-kuṇakaḥ kṛpaṇa īśvara-ratha-caraṇa-paribhramaṇa-rayeṇa sva-gaṇa-suhṛd-bandhubhyaḥ parivarjitaḥ śaraṇaṁ ca mopasādito mām eva mātā-pitarau bhrātṛ-jñātīn yauthikāṁś caivopeyāya nānyaṁ kañcana veda mayy ati-visrabdhaś cāta eva mayā mat-parāyaṇasya poṣaṇa-pālana-prīṇana-lālanam anasūyunānuṣṭheyaṁ śaraṇyopekṣā-doṣa-viduṣā.
aho bata—běda; ayam—tento; hariṇa-kuṇakaḥ—koloušek; kṛpaṇaḥ — bezmocný; īśvara-ratha-caraṇa-paribhramaṇa-rayeṇa—vlivem otáčení času, prostředníka Nejvyššího Pána, který je přirovnáván ke kolu Jeho vozu; sva-gaṇa—své blízké; suhṛt—a přátele; bandhubhyaḥ—příbuzné; parivarjitaḥ—připravený o; śaraṇam—jako útočiště; ca—a; mā—mě; upasāditaḥ—získal; mām—mě; eva—jenom; mātā-pitarau—otec a matka; bhrātṛ-jñātīn—bratři a příbuzní; yauthikān—patřící ke stádu; ca—také; eva—jistě; upeyāya—dostal; na—ne; anyam—někoho jiného; kañcana—nějakou osobu; veda—zná; mayi—ve mně; ati—velikou; visrabdhaḥ—má důvěru; ca—a; ataḥ eva—proto; mayā—mnou; mat-parāyaṇasya—toho, kdo na mně tolik závisí; poṣaṇa-pālana-prīṇana-lālanam—výchova, opatrování, mazlení se a ochrana; anasūyunā—který jsem prostý zášti; anuṣṭheyam—nutné vykonávat; śaraṇya—toho, kdo přijal útočiště; upekṣā—zanedbání; doṣa-viduṣā—kdo zná chybu.
Velký král Mahārāja Bharata začal uvažovat: Běda, tento bezmocný koloušek nyní vlivem času, prostředníka Nejvyšší Osobnosti Božství, ztratil své příbuzné a přátele a přijal útočiště u mne. Nezná nikoho než mě — stal jsem se jeho otcem, matkou, bratrem a příbuznými. Právě takto uvažuje a má ve mne plnou důvěru. Zná jen mě — proto nesmím být sobecký a myslet si, že kvůli jelínkovi bude zničeno mé osobní blaho. Měl bych ho vychovat, chránit, uspokojovat a hladit. Jak ho mohu zanedbat, když se ke mně uchýlil? I když narušuje můj duchovní život, jsem si vědom toho, že bezmocnou osobu, která vyhledá útočiště, nelze přehlížet. To by byla velká chyba.
Ten, kdo je pokročilý v duchovním vědomí neboli vědomí Kṛṣṇy, má přirozeně velký soucit se všemi živými bytostmi, které trpí v hmotném světě. Taková osoba přirozeně myslí na utrpení všech lidí. Pokud však člověk neví o hmotném utrpení pokleslých duší a cítí účast co se týče tělesného pohodlí — jak tomu bylo v případě Bharaty Mahārāje—pak takový soucit způsobí jeho vlastní pád. Pokud někdo skutečně soucítí s pokleslým, trpícím lidstvem, měl by se snažit lidi povznést z hmotného vědomí k duchovnímu. Bharata Mahārāja byl k jelínkovi velice soucitný, ale zapomněl, že ho nemůže povznést k duchovnímu vědomí, protože jelínek je koneckonců pouhé zvíře. Pro Bharatu Mahārāje bylo velice nebezpečné obětovat všechny usměrňující zásady jen tomu, aby pečoval o zvíře. Je třeba následovat principy dané v Bhagavad-gītě: yaṁ hi na vyathayanty ete puruṣaṁ puruṣarṣabha. Co se týče hmotného těla, nemůžeme udělat pro nikoho vůbec nic. Jestliže však sami následujeme usměrňující pravidla, můžeme milostí Kṛṣṇy povznést druhého k duchovnímu vědomí. Vzdáme-li se svých vlastních duchovních činností a začneme se starat pouze o tělesné pohodlí druhých, dostaneme se do nebezpečné situace.