SLOKA 14
atha ta enam anavadya-lakṣaṇam avamṛśya bhartṛ-karma-niṣpattiṁ manyamānā baddhvā raśanayā caṇḍikā-gṛham upaninyur mudā vikasita-vadanāḥ.
atha—poté; te—oni (služebníci vůdce lupičů); enam—tohoto (Jaḍa Bharatu); anavadya-lakṣaṇam—za toho, kdo má vlastnosti tupého zvířete, jelikož měl tělo tučné jako býk a byl hluchý a němý; avamṛśya—uznali; bhartṛ-karma-niṣpattim—úspěšné završení díla jejich pána; manyamānāḥ—chápali; baddhvā—pevně spoutali; raśanayā—provazy; caṇḍikā-gṛham—do chrámu bohyně Kālī; upaninyuḥ—přivedli; mudā—velice šťastní; vikasita-vadanāḥ—s rozzářenými tvářemi.
Stoupenci a služebníci vůdce lupičů usoudili, že Jaḍa Bharata má požadované vlastnosti lidského zvířete, a rozhodli, že je dokonale vhodný pro oběť. Tváře se jim rozzářily štěstím; spoutali ho provazy a přivedli do chrámu bohyně Kālī.
V některých částech Indie jsou dodnes obětováni bohyni Kālī lidé, kteří jsou na úrovni zvířat. Takovou oběť však vykonávají jedině śūdrové a lupiči. Jejich zaměstnáním je okrádat bohaté, a aby měli úspěch, obětují bohyni Kālī člověka, který je jako zvíře. Je třeba si povšimnout, že bohyni nikdy neobětují inteligentního člověka. Bharata Mahārāja v těle brāhmaṇy vypadal jako hluchý a němý, ale přitom byl tím nejinteligentnějším člověkem na světě. Jelikož byl ale zcela odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, neprotestoval, když ho přivedli před božstvo, aby ho zabili. Jak jsme se dozvěděli v minulých verších, byl velice silný a mohl se snadno ubránit, když ho chtěli svázat. Nic však nepodnikl; co se týče vlastní ochrany, závisel pouze na Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura popisuje odevzdanost Nejvyššímu Pánu takto:
mārabi rākhabi—yo icchā tohārā
nitya-dāsa-prati tuyā adhikārā
“Můj Pane, nyní jsem Ti odevzdaný. Jsem Tvůj věčný služebník. Jestliže chceš, můžeš mě zabít, a chceš-li, můžeš mě ochránit. V každém případě jsem Ti plně odevzdán.”