První kapitola vypráví příběh o Ajāmilovi, který byl považován za velice hříšného člověka, ale když ho z rukou služebníků Yamarāje přišli zachránit čtyři služebníci Viṣṇua, byl vysvobozen. Jeho oproštění od reakcí za hříšný život a vysvobození je zde podrobně popsáno. Hříšné činnosti přinášejí utrpení v tomto i příštím životě. Měli bychom s jistotou vědět, že příčinou všeho utrpení je hříšné jednání. Na cestě plodonosného jednání se člověk nevyhnutelně dopouští mnoha hříšných činností, a podle pravidel karma-kāṇḍy jsou proto doporučeny různé druhy odčinění. Tyto metody odčinění ho ovšem nezbavují nevědomosti, která je hlavní příčinou hříšného života. Sklony páchat hříšné činnosti proto přetrvávají i po odčinění, které tedy pro očištění nestačí. Na cestě spekulativního poznání se člověk oprošťuje od hříšného života pravdivým porozuměním skutečnosti. Nabytí spekulativního poznání je tedy rovněž považováno za metodu odčinění. Při vykonávání plodonosných činností se lze oprostit od hříšného jednání askezí, dodržováním celibátu, ovládáním mysli a smyslů, pravdomluvností a praktikováním mystické yogy. Hříšné reakce lze rovněž neutralizovat probuzením poznání. Žádná z těchto metod však člověka nezbaví sklonů k hříšnému jednání.