No edit permissions for Čeština

SLOKA 11

śrī-bādarāyaṇir uvāca
karmaṇā karma-nirhāro
na hy ātyantika iṣyate
avidvad-adhikāritvāt
prāyaścittaṁ vimarśanam

śrī-bādarāyaṇiḥ uvāca—Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadeva, odpověděl; karmaṇā—plodonosnými činnostmi; karma-nirhāraḥ—neutralizace plodonosných činností; na—ne; hi—vskutku; ātyantikaḥ—konečná; iṣyate—je možná; avidvat-adhikāritvāt—ze stavu bez poznání; prāyaścittam—skutečné odčinění; vimarśanam—úplné poznání Vedānty.

Śukadeva Gosvāmī, syn Vedavyāsy, odpověděl: Můj milý králi, jelikož činy určené k neutralizaci bezbožných činností jsou také plodonosné, nezbaví člověka sklonů k ploduchtivému jednání. Ti, kdo se podrobují pravidlům odčinění, nejsou vůbec inteligentní; ve skutečnosti jsou v kvalitě temnoty. Dokud se člověk nezbaví kvality nevědomosti, jeho snaha neutralizovat jeden čin druhým bude marná, protože neodstraní jeho touhy. I když může navenek vypadat jako zbožný, nepochybně bude mít sklony k bezbožnému jednání. Skutečným odčiněním je tedy osvícení dokonalým poznáním, Vedāntou, pomocí něhož živá bytost pochopí Nejvyšší Absolutní Pravdu.

Guru, Śukadeva Gosvāmī, zkouší Mahārāje Parīkṣita a ukazuje se, že král prošel jednou částí zkoušky tím, že odmítl proces odčinění, jelikož zahrnuje plodonosné činnosti. Nyní Śukadeva Gosvāmī doporučuje úroveň spekulativního poznání. Postupuje od karma-kāṇḍy ke jñāna-kāṇḍě a navrhuje: prāyaścittaṁ vimarśanam — “Skutečným odčiněním je úplné poznání.” Vimarśana se vztahuje na rozvoj spekulativního poznání. V Bhagavad-gītě jsou karmī, kteří postrádají poznání, přirovnáni k oslům. Kṛṣṇa říká:

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

“Ti ničemové, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jimž poznání vzala iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.” (Bg. 7.15) Karmī, kteří holdují hříšnému jednání a neznají skutečný cíl života, jsou tedy označováni jako mūḍhové, osli. Vimarśana je ovšem také vysvětlena v Bhagavad-gītě (15.15), kde Kṛṣṇa prohlašuje: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — smyslem studia Ved je pochopit Nejvyšší Osobnost Božství. Pokud někdo studuje Vedāntu, ale udělá pouze nějaký pokrok ve spekulativním poznání, aniž by chápal Nejvyššího Pána, zůstane stále stejným mūḍhou. Jak uvádí Bhagavad-gītā (7.19) — skutečného poznání člověk dosáhne, když porozumí Kṛṣṇovi a odevzdá se Mu (bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate). K tomu, aby se člověk stal učeným a zbavil se hmotného znečištění, by se měl snažit porozumět Kṛṣṇovi, neboť tak se okamžitě osvobodí od všech zbožných a bezbožných činností a jejich reakcí.

« Previous Next »