SLOKA 34-36
sarve padma-palāśākṣāḥ
pīta-kauśeya-vāsasaḥ
kirīṭinaḥ kuṇḍalino
lasat-puṣkara-mālinaḥ
sarve ca nūtna-vayasaḥ
sarve cāru-caturbhujāḥ
dhanur-niṣaṅgāsi-gadā-
śaṅkha-cakrāmbuja-śriyaḥ
diśo vitimirālokāḥ
kurvantaḥ svena tejasā
kim arthaṁ dharma-pālasya
kiṅkarān no niṣedhatha
sarve—vy všichni; padma-palāśa-akṣāḥ—s očima podobnýma okvětním lístkům lotosového květu; pīta—žluté; kauśeya—hedvábné; vāsasaḥ—máte oblečené šaty; kirīṭinaḥ—s helmicemi; kuṇḍalinaḥ—s náušnicemi; lasat—třpytícími se; puṣkara-mālinaḥ—s girlandou z lotosových květů; sarve—vy všichni; ca—také; nūtna-vayasaḥ—velice mladí; sarve — vy všichni; cāru—velice krásné; catuḥ-bhujāḥ—se čtyřmi pažemi; dhanuḥ—luk; niṣaṅga—toulec šípů; asi—meč; gadā—kyj; śaṅkha—lastura; cakra—disk; ambuja—lotos; śriyaḥ—ozdobené s; diśaḥ—všechny strany; vitimira—bez temnoty; ālokāḥ—neobyčejné světlo; kurvantaḥ—projevujete; svena—svou vlastní; tejasā—září; kim artham—za jakým účelem; dharma-pālasya—Yamarāje, ochránce náboženských zásad; kiṅkarān—služebníkům; naḥ—nám; niṣedhatha—zakazujete.
Služebníci Yamarāje řekli: Vaše oči jsou jako okvětní lístky lotosových květů. V žlutých hedvábných šatech, ozdobeni girlandami z lotosů a s přitažlivými helmicemi a náušnicemi vypadáte všichni velice svěže a mladě. Vaše čtyři dlouhé paže zdobí luky a toulce plné šípů, meče, kyje, lastury, disky a lotosy. Svou neobyčejnou září jste rozptýlili temnotu tohoto místa. Proč nám nyní bráníte, pánové?
Setkáme-li se s nějakým cizincem, seznámíme se s ním prostřednictvím jeho oděvu, tělesných rysů a chování, a tak můžeme pochopit jeho postavení ještě dříve, než dojde k vzájemnému představení. Když tedy Yamadūtové poprvé spatřili Viṣṇudūty, žasli: “Podle tělesných rysů vypadáte na vznešené, ušlechtilé osobnosti a máte takovou nebeskou moc, že svou září rozptylujete temnotu tohoto hmotného světa. Proč se nám tedy snažíte bránit v konání našich povinností?” Dále bude vysvětleno, že Yamadūtové, služebníci Yamarāje, mylně považovali Ajāmila za hříšného. Nevěděli, že i když byl po celý život hříšný, očistil se neustálým opakováním svatého jména Nārāyaṇa. Jinými slovy, kdo není vaiṣṇava, nemůže pochopit činnosti vaiṣṇavy.
Tyto verše výstižně popisují oděv a tělesné rysy obyvatel Vaikuṇṭhaloky. Obyvatelé Vaikuṇṭhy, jež zdobí girlandy a žluté hedvábné šaty, mají čtyři ruce, v nichž drží různé zbraně. Nápadně tak připomínají Pána Viṣṇua. Mají stejné tělesné rysy jako Nārāyaṇa, protože dosáhli osvobození sārūpya, ale přesto jednají vždy jako služebníci. Všichni obyvatelé Vaikuṇṭhaloky dobře vědí, že jejich Pánem je Nārāyaṇa či Kṛṣṇa a že oni jsou Jeho služebníky. Všichni tedy patří mezi seberealizované duše, které jsou nitya-mukta, věčně osvobozené. Přestože by se mohli prohlašovat za Nārāyaṇa či Viṣṇua, nikdy to nedělají; vždy si jsou vědomi Kṛṣṇy a věrně slouží Pánu. Taková je atmosféra Vaikuṇṭhaloky. Také ten, kdo se učí věrné službě Pánu Kṛṣṇovi prostřednictvím hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, bude neustále pobývat na Vaikuṇṭhaloce a s hmotným světem nebude mít nic společného.