SLOKA 37
śrī-śuka uvāca
ity ukte yamadūtais te
vāsudevokta-kāriṇaḥ
tān pratyūcuḥ prahasyedaṁ
megha-nirhrādayā girā
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti—takto; ukte—osloveni; yamadūtaiḥ—posly Yamarāje; te—oni; vāsudeva-ukta-kāriṇaḥ — kteří jsou neustále připraveni vykonávat pokyny Pána Vāsudeva (jakožto osobní společníci Pána Viṣṇua, kteří získali osvobození sālokya); tān — jim; pratyūcuḥ—odpověděli; prahasya—s úsměvem; idam—toto; megha-nirhrādayā—znějícími jako hřmění mraku; girā—s hlasy.
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Takto osloveni Yamarājovými posly se služebníci Vāsudeva usmáli a hlasy hlubokými jako hřmění mraků pronesli následující slova.
Yamadūtové byli překvapeni, že i když byli Viṣṇudūtové slušní, bránili ve vykonání Yamarājova nařízení. Také Viṣṇudūtové byli překvapeni, že Yamadūtové neznali zásady zbožného jednání, přestože se prohlašovali za služebníky Yamarāje, nejvyššího znalce náboženských zásad. Viṣṇudūtové se tedy usmívali, neboť si mysleli: “Co to říkají za nesmysly? Jsou-li skutečně služebníky Yamarāje, měli by vědět, že Ajāmila si nezaslouží, aby ho odvedli.”