SLOKA 39
kathaṁ svid dhriyate daṇḍaḥ
kiṁ vāsya sthānam īpsitam
daṇḍyāḥ kiṁ kāriṇaḥ sarve
āho svit katicin nṛṇām
katham svit—jakými prostředky; dhriyate—je uvalen; daṇḍaḥ—trest; kim—co; vā—nebo; asya—tohoto; sthānam—místa; īpsitam—žádoucí; daṇḍyāḥ—hodni trestu; kim—zda; kāriṇaḥ—ploduchtiví pracovníci; sarve—všichni; āho svit—nebo zda; katicit—někteří; nṛṇām—z lidí.
Jak probíhá trestání druhých? Kdo si skutečně zaslouží trest? Zaslouží si ho všichni karmī, kteří se věnují plodonosným činnostem, nebo jen někteří?
Ten, v jehož moci je trestat druhé, nemá trestat každého. Existuje nesčetně mnoho živých bytostí, z nichž většina sídlí v duchovním světě a jsou nitya-mukta, věčně osvobozené. Je soudit nepřipadá v úvahu. Pouze malá část živých bytostí — asi jedna čtvrtina — žije v hmotném světě. Z nich se většina — 8 000 000 z 8 400 000 forem života — nachází na nižší úrovni než lidé a nepodléhají trestu, neboť se automaticky vyvíjejí podle zákonů hmotné přírody. Lidské bytosti, které mají pokročilé vědomí, jsou zodpovědné, ale ne všechny mohou být trestány. Ti, kdo vykonávají pokročilé zbožné činnosti, se trestu vymykají; podléhají mu pouze ti, kdo holdují hříšným činnostem. Viṣṇudūtové se proto konkrétně ptali, kdo si zaslouží trest a kdo nikoliv, a proč bylo Yamarājovi dáno právo o tom rozhodovat. Podle čeho má být člověk souzen? Jaký je základní princip autority? To jsou otázky, které Viṣṇudūtové položili.