SLOKA 56-57
ayaṁ hi śruta-sampannaḥ
śīla-vṛtta-guṇālayaḥ
dhṛta-vrato mṛdur dāntaḥ
satya-vāṅ mantra-vic chuciḥ
gurv-agny-atithi-vṛddhānāṁ
śuśrūṣur anahaṅkṛtaḥ
sarva-bhūta-suhṛt sādhur
mita-vāg anasūyakaḥ
ayam—tato osoba (jménem Ajāmila); hi—vskutku; śruta-sampannaḥ—dobře obeznámená s védským poznáním; śīla—dobrého charakteru; vṛtta—dobrých mravů; guṇa—a dobrých vlastností; ālayaḥ—sídlo; dhṛta-vrataḥ—neochvějný ve vykonávání védských příkazů; mṛduḥ—velmi mírný; dāntaḥ—zcela ovládající mysl a smysly; satya-vāk—vždy pravdomluvný; mantra-vit—znalý správného přednesu védských hymnů; śuciḥ — vždy upravený a čistý; guru—duchovní mistr; agni—bůh ohně; atithi—hosté; vṛddhānām—a staří členové domácnosti; śuśrūṣuḥ—s velkou úctou jim sloužil; anahaṅkṛtaḥ—bez pýchy či falešné prestiže; sarva-bhūta-suhṛt—přátelský ke všem živým bytostem; sādhuḥ—s dobrým chováním (nikdo nemohl nalézt nedostatek v jeho charakteru); mita-vāk—hovořící velmi pozorně, aby nemluvil nesmysly; anasūyakaḥ—bez závisti.
Tento brāhmaṇa jménem Ajāmila zpočátku studoval veškerou védskou literaturu. Byl sídlem dobrého charakteru, mravů a vlastností, neochvějný ve vykonávání všech védských příkazů, velmi mírný a jemný a ovládal svou mysl a smysly. Navíc vždy mluvil pravdu, uměl správně pronášet védské mantry a byl také velice čistý. Měl velkou úctu ke svému duchovnímu mistrovi, bohu ohně, hostům a starším členům domácnosti. Netoužil po falešném uznání, byl spravedlivý a laskavý ke všem živým bytostem a měl dobré chování. Nikdy nemluvil nesmysly a nikomu nezáviděl.
Yamarājovi služebníci, Yamadūtové, vysvětlují, co je skutečná zbožnost a bezbožnost a jakým způsobem se živá bytost zaplétá v tomto hmotném světě. Při popisu příběhu Ajāmilova života uvádějí, že zpočátku byl Ajāmila učeným znalcem védské literatury. Byl dobrého chování, upravený a čistý a ke každému velice laskavý. Měl skutečně všechny dobré vlastnosti a byl na úrovni dokonalého brāhmaṇy. Brāhmaṇa má být dokonale zbožný, dodržovat všechny usměrňující zásady a mít všechny dobré vlastnosti. Tyto verše popisují příznaky zbožnosti. Śrīla Vīrarāghava Ācārya poznamenává, že dhṛta-vrata znamená dhṛtaṁ vrataṁ strī-saṅga-rāhityātmaka-brahmacarya-rūpam. Jinými slovy, Ajāmila dodržoval pravidla celibátu jako dokonalý brahmacārī a byl velice soucitný, pravdomluvný a čistý vně i uvnitř. Jak i přes všechny tyto vlastnosti poklesl a dostal se do situace, kdy mu hrozil Yamarājův trest, je popsáno v následujících verších.