SLOKA 11
śrī-bādarāyaṇir uvāca
evaṁ kṛta-vyavasito
dadhyaṅṅ ātharvaṇas tanum
pare bhagavati brahmaṇy
ātmānaṁ sannayañ jahau
śrī-bādarāyaṇiḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam—takto; kṛta-vyavasitaḥ—když se ujistil o tom, co má dělat (dát své tělo polobohům); dadhyaṅ—Dadhīci Muni; ātharvaṇaḥ—syn Atharvy; tanum—svého těla; pare—Nejvyšší; bhagavati—Osobnosti Božství; brahmaṇi — Nejvyšší Brahman; ātmānam—sebe, duši; sannayan—nabízející; jahau—vzdal se.
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Dadhīci Muni, syn Atharvy, se takto rozhodl poskytnout své tělo polobohům. Sebe, duši, umístil k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se vzdal svého hrubohmotného těla vytvořeného z pěti prvků.
Slova pare bhagavati brahmaṇy ātmānaṁ sannayan vyjadřují, že Dadhīci umístil sebe, duši, k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství. V této souvislosti si můžeme připomenout, jak opustil své tělo Dhṛtarāṣṭra, což popisuje první zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.13.55). Dhṛtarāṣṭra analyticky rozdělil své hrubohmotné tělo na pět různých prvků — zemi, vodu, oheň, vzduch a éter — z nichž bylo vytvořené, a ty rozmístil do jejich příslušných zdrojů; jinými slovy, smísil je s původní mahat-tattvou. Rozpoznáním svého hmotného pojetí života postupně oddělil svou duši od hmotných vazeb a umístil sebe sama k lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství. V této souvislosti je dán příklad, že když se rozbije hliněná nádoba, malá část nebe uvnitř se spojí s velkým nebem vně nádoby. Māyāvādští filozofové si tento popis Śrīmad-Bhāgavatamu mylně vykládají. Śrī Rāmānuja Svāmī proto ve své knize Vedānta-tattva-sāra popisuje, co toto splynutí duše znamená: jakmile se individuální duše oddělí od hmotného těla vytvořeného z osmi prvků — země, vody, ohně, vzduchu, éteru, falešného ega, mysli a inteligence — zaměstná se oddanou službou Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v Jeho věčné podobě (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ / anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam). Hmotná příčina hmotných prvků pohltí hmotné tělo a duše zaujme své původní postavení. To popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — přirozeným postavením živé bytosti je, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Když živá bytost rozvojem duchovního poznání a oddané služby překoná hmotné tělo, může obnovit své vlastní postavení a zaměstnat se službou Pánu.