SLOKA 13-14
athendro vajram udyamya
nirmitaṁ viśvakarmaṇā
muneḥ śaktibhir utsikto
bhagavat-tejasānvitaḥ
vṛto deva-gaṇaiḥ sarvair
gajendropary aśobhata
stūyamāno muni-gaṇais
trailokyaṁ harṣayann iva
atha—poté; indraḥ—nebeský král; vajram—blesk; udyamya—pevně sevřel; nirmitam—zhotovený; viśvakarmaṇā—Viśvakarmou; muneḥ — velkého mudrce, Dadhīciho; śaktibhiḥ—mocí; utsiktaḥ—prostoupený; bhagavat—Nejvyšší Osobnosti Božství; tejasā—duchovní mocí; anvitaḥ — obdařený; vṛtaḥ—obklopený; deva-gaṇaiḥ—ostatními polobohy; sarvaiḥ—všemi; gajendra—svého sloního přepravce; upari—na hřbetě; aśobhata—zářil; stūyamānaḥ—když mu byly obětovány modlitby; muni-gaṇaiḥ — světci; trai-lokyam—třem světům; harṣayan—přinášející radost; iva — jako kdyby.
Poté král Indra pevně uchopil blesk, který vytvořil Viśvakarmā z Dadhīciho kostí. Indra, prostoupený vznešenou mocí Dadhīciho Muniho a osvícený mocí Nejvyšší Osobnosti Božství, jel na hřbetě svého přepravce Airāvaty, obklopený všemi polobohy, a velcí mudrci na něj pěli chválu. Když ujížděl zabít Vṛtrāsuru, nádherně zářil a těšil tak všechny tři světy.