SLOKA 33
dvau sammatāv iha mṛtyū durāpau
yad brahma-sandhāraṇayā jitāsuḥ
kalevaraṁ yoga-rato vijahyād
yad agraṇīr vīra-śaye ’nivṛttaḥ
dvau—dvě; sammatau—uznávané (śāstrami a velkými osobnostmi); iha—v tomto světě; mṛtyū—smrti; durāpau—nesmírně vzácné; yat—která; brahma-sandhāraṇayā—se soustředěním na Brahman, Paramātmu či Parabrahman, Kṛṣṇu; jita-asuḥ—ovládající mysl a smysly; kalevaram — tělo; yoga-rataḥ—praktikující yogu; vijahyāt—může opustit; yat—která; agraṇīḥ—přijímající vůdcovství; vīra-śaye—na bojišti; anivṛttaḥ—neobracející se zády.
Existují dva způsoby, jak zemřít slavnou smrtí, a oba jsou velice vzácné. Jedním je zemřít po praktikování mystické yogy — zvláště bhakti-yogy—prostřednictvím které může člověk ovládnout mysl a životní sílu a opustit tělo pohroužen v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Druhým je zemřít na bojišti — stát v čele vojska a nikdy se neobracet zády k nepříteli. Tyto dva druhy smrti jsou v śāstrách doporučovány jako slavné.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Bitva mezi polobohy a Vṛtrāsurou”.